Dopis Hnutí DUHA členům Vědecké rady NPŠ

V Praze 27.března 2000

Vážený pane profesore
obracíme se na Vás, jako člena Vědecké sekce Rady Národního parku Šumava. Rádi bychom Vám před pátečním jednáním zaslali několik dokumentů a seznámili Vás velmi stručně s našimi pochybnostmi a názory na problematiku ochrany 1. zón NP Šumava, které se bohužel výrazně liší od názorů současného vedení správy parku.
V roce 1995 byla celková rozloha prvních zón zmenšena téměř na polovinu (z 15 195 ha na 8.840 ha). Důvodem byla potřeba asanovat intenzivně kůrovce v nepřirozených smrkových porostech. Revidované hranice první zóny byly stanoveny dle lesnické typologie tak, aby v nich byly výhradně přirozené nebo přírodě velmi blízké porosty (viz. Návrh zonace z r.1995 - v příloze). V loňském roce byla povolena asanace kůrovce v prvních zónách, které přitom byly v roce 1995 vyhlášeny jako bezzásahové. Základní kritéra pro zařazení určitého území do bezzásahové první zóny jsou minimální velikost a stav. Na Šumavě se v roce 1995 rozhodovalo pouze podle druhého z nich. Vznikl tak v Evropě unikátní model parku s první zónou roztříštěnou do 135 fragmentů. Požadavek minimální velikosti první zóny je důležitý - je-li hlavním cílem bezzásahovosti zachování přírodních procesů, pak musí být vyhlášena na dostatečně velké ploše, aby její okraje tlumily vnější vliv člověka. To měly v původní koncepci Ing. Hladilina zajišťovat takzvané zóny IIa., ve kterých měly být připuštěny pouze šetrné, zejm. pěstební zásahy. Předpokládalo se, že do roku 2005 měly být zóny IIa. přičleněné k zónám prvním. Přiřazení zón II.b se předpokládalo do roku 2025.
Z hlediska managementu národního parku lze proto nyní konstatovat úplný kolaps koncepce, kterou současné vedení správy parku proti názoru mnoha odborníků v roce 1995 prosadilo. Po čtyřech letech je výsledkem zrušení bezzásahového režimu prvních zón. Na rozsáhlém území zón IIa. a IIb. se pak nacházejí velkoplošné uměle zalesňované a mnohdy nezalesněné holiny po asanačních zasazích a polomech, což rozhodně není krok k přiblížení přírodě blízkým lesním ekosystémům, ale naopak oddálení tohoto stavu o několik set let.
Za klíčovou pro vyřešení sporu o první zóny proto považujeme změnu zonace tak, aby první zóna byla pokud možno ucelená (max. 15 částí) a zahrnovala minimálně 25% plochy parku.
Optimální stav: V této první zóně budou probíhat přírodní procesy přímo neovlivňované člověkem.
Kompromisní varianta: V rámci této první zóny by byla vyčleněna dostatečně velká bezzásahová území obsahující jak reprezentativní vzorky různých typů přirozených ekosystémů, tak i ekosystémy člověkem pozměněné (jinak nikdy nepoznáme jak se při absenci lidské péče chovají). V těchto bezzásahových plochách by případná další gradace kůrovce nebyla (v souladu s jejím posláním) považována za negativum. Mimo bezzásahová území by i v první zóně bylo umožněno bezproblémové individuální rozhodování o diferencovaných asanačních opatřeních. Zde by zásahy byly utlumeny postupně.
Tato koncepce se nebude měnit na základě politických tlaků, či přechodných komplikací a to po dobu min 20 let. Za kratší dobu se totiž vůbec nemohou objevit ani náznaky toho, zda byla dobrá či špatná.
Velmi podstatná je skutečnost, že neustálé koncepční změny diskreditují národní park v očích veřejenosti, ochranářská opatření ztrácejí vážnost. Často se u starostů šumavských obcí setkáváme s argumenty typu - jak mám vysvětlit lidem, že nesmí do první zóny ani vkročit, když se tam kácí?, obdobně - proč bychom neměli stavět lanovku, když tam vykácíme méně než správa parku kůrovce? V letošním roce podmínily některé obce svůj souhlas s asanačními zásahy převedením příslušných částí do druhé zóny.




Před tím, než bude Vědecká rada rozhodovat o tom, zda pokračovat v asanačních zásazích v prvních zónách, či nikoli, mělo by vedení správy parku odpovědět na dvě otázky:
- Co je cílem asanačních zásahů?
- Jedná se o dočasný postup (do kdy?) nebo se počítá se zásahy proti kůrovci již trvale?
V tiskových zprávách Správa NPŠ uvádí, že cílem asanačních zásahů je zachránit první zóny před kůrovcem. Domníváme se, že pro odborné rozhodnutí je třeba znát cíl poněkud konkrétněji. Na jaký stav chce správa kůrovce snížit? Na tzv. "základní stav" dle bývalé ON 48 2711 pro hospodářský les?
Máme za to, že lýkožrout smrkový je součástí lesa a uplatňuje se zejm. ve fázi jeho rozpadu - vyskytuje se tedy přirozeně více ve starších porostech. V horském smrkovém lese ve fázi rozpadu nacházíme 15 - 30% souší. Před povolením zásahů v loňském roce u převážné většiny vybraných prvních zón nepřesahoval výskyt souší 5% ze zásoby smrku (podrobněji viz. II. vyjádření Hnutí DUHA Sušice v příloze).
Správa parku vychází z předpokladu, že asanační zásahy povedou k utlumení kůrovce. Avšak již jen z monitoringu souší v prvních zónách je zřejmé, že v řadě prvních zón došlo k výrazné či úplné stabilizaci (účinnost samoregulace 80 - 100%) bez pokácení jediného stromu v době bezzásahového režimu. Monitoring prováděný v NPR Černé a Čertovo jezero v CHKO Šumava (srovnatelné s prvními zónami v 8.l.v.s.) naopak prokázal, že asanační zásahy mohou rozpad porostů spíše urychlit ve srovnání s bezzásahovou částí (podrobnější materiály v příloze).
Tvrzení, že asanační zásahy nastartují přírodní procesy, považujeme za nesmysl, stejně jako podobné tvzení, že první zóny nejsou ještě na bezzásahovost "připravené" a je třeba je asanací kůrovce "připravit". O co bude situace jiná za několik let v prokácených prvních zónách? Přirozený vývoj bude narušený ve všech aspektech a kůrovce nebude o mnoho méně.
Otázku časových limit zásahů vznášíme, neboť jsme přesvědčeni, že není možné měnit principy a pravidla ochrany území tak často jako tomu bylo dosud - prakticky podle momentálního stavu brouka. Do loňského roku byly první zóny bezzásahové, minulý rok prezentovala správa parku žádost o povolení asanace jako jednorázový zákrok (o tom, že nejsme sami, kdo takto jednání Vědecké rady dne 10.-11.12.98 pochopili, svědčí dopis bývalého ředitele OOP MŽP dr. Rotha - viz. příloha), v létě 99 však již hovořil náměstek Zatloukal o potřebě tříleté asanace, letos ing. Zatloukal předpokládá i trvalou potřebu asanace ve smrkových prvních zónách.
Ve srovnání s výše uvedeným je již okrajovou záležitostí skutečnost, že správa parku není schopna zajistit bezchybný výkon rozhodnutí. Při dvou namátkových pochůzkách v problematické první zóně Smrčina jsme pokaždé shledali, že asanace je prováděna pozdě v době, kdy již část brouků z asanovaných stromů vyletěla, což pochopitelně efektivitu zásahů snižuje (podrobněji viz. zápisy z šetření ČIŽP). Skupina nepoučených lesních dělníků zde porážela "načisto" všechny označené stromy včetně starých souší (neodlišovali barvy značek pro monitoring souší), tato skupina tu přitom pracovala již minimálně 14 dní.
Podrobnější informace o problematice naleznete na internetu na adrese: http://www.duhafoe.cz/lesy/nps/czech nebo http://run.to/sumava

Děkujeme za pozornost, kterou jste našemu sdělení věnoval.

Za Hnutí DUHA
s pozdravem

Jaromír Bláha
vedoucí programu Lesy



(kontakt: Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, Program Lesy, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2, tel.: 0602-440508, 02-290909 (22514759), 02-24919187 (22513859), fax: 02-24920342 (22518319), e-mail: jaromir.blaha@ecn.cz)