TISKOVÁ ZPRÁVA HNUTÍ DUHA

SPRÁVA ŠUMAVSKÉHO PARKU LONI POVOLILA KÁCENÍ NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ O VÝSKYTU KŮROVCE, KTERÉ NEODPOVÍDAJÍ VÝSLEDKŮM SČÍTÁNÍ

pondělí 29. května 2000

Správa šumavského národního parku na jaře 1999 přesvědčila vědeckou radu o kácení kůrovcem napadených stromů - a sama si potom vydala povolení - na základě údajů, která se diametrálně rozcházejí s daty jednotlivých lesních správ. V podkladech totiž uváděla několikanásobně vyšší počty napadených smrků, než jaké ve skutečnosti zjistil terénní monitoring lesníků [1]. Ukázalo to podrobné porovnání výsledků, které provedlo Hnutí DUHA.
Analýza srovnávala výsledky studie o míře napadení pralesovitých porostů kůrovcem v roce 1998, kterou jako podklad pro rozhodnutí o kácení připravil náměstek ředitele správy Vladimír Zatloukal [2], s primárními daty lesních správ [3]. Ukázala, že studie u 30% ze sledovaných prvních zón parku údaje o napadení oproti skutečnosti silně nadhodnotila. Ve dvou ze tří prvních zón na Lesní správě Železná Ruda je rozdíl dokonce více než 21násobný.
V některých prvních zónách Zatloukal udával zvyšující se trend napadení, ačkoli zde ve skutečnosti nebyl napaden ani jediný strom [4]. Výskyt kůrovce uvádí dokonce v jedné první zóně, kde monitoring vůbec neprobíhal [5].
Správa chyby označila za okrajové. "[N]esrovnalosti v primárních datech" jsou podle ní "pouhým odváděním pozornosti od podstaty problému" [6]. Připouští ale, že sčítání kůrovcem napadených stromů, jehož výsledky použila jako podklad pro jednání vědecké rady, proběhlo bez předem stanovené metodiky.
Zatloukal nesrovnalosti vysvětluje chybným postupem na lesní správě Železná Ruda a části lesní správy Modrava [7]. Ve skutečnosti však nepravdivá data uvedl rovněž v řadě dalších prvních zón - celkem ve třetině ze zkoumaných. Týkají se osmi lesních správ [8].
Argumentuje rovněž tím, že chyby představují pouze 1,1% z celkově zjištěného počtu napadených stromů a "jsou pro výsledek rozhodovacího procesu zcela nevýznamné" [9]. Podíl ovšem není vůbec důležitý. Rozhodování se netýkalo prvních zón jako celku, nýbrž konkrétních lokalit. V nich může i zdánlivě zanedbatelný rozdíl významně změnit představu o vývoji napadení.
Například v první zóně Nová slať [10] je celkový rozdíl minimální: pouhých 15-20 kubíků dřeva v letech 1997, respektive 1998. Údaje ale vyvolávají dojem rychlého nástupu kalamity, kterou by však včasný zásah mohl s poměrně malými škodami (pokácení několika stromů) zastavit. Ve skutečnosti ale v této první zóně žádné napadené stromy nebyly [11].

VEŠKERÉ CITOVANÉ DOKUMENTY JSOU K DISPOZICI U HNUTÍ DUHA.


kontakt: Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, tel. 02-22513859, 22514759, 0602-440508

Poznámky:
[1] Rozpory v rozsahu napadení vybraných prvních zón národního parku Šumava v roce 1998

první zónasouše (m3)
 údaje správy [1] skutečnost podle monitoringu [2]
lesní správa Železná Ruda
č. 1 Medvědí jámy 94 0
č. 2 Slatinný potok 12 5
LS Rejnštejn
č. 77 Dračí skály 3 1
č. 84 Hornokvildské slatě 30 18
LS Srní
č. 30 Předěl 8 2
č. 75 Povydří 17 2
LS Modrava
č. 43 Rokytské a Roklanské slatě 100 -
č. 62 Nová slať 20 0
č. 63 Filipohuťská stráň 10 0
č. 64 Modravská stráň 50 23
č. 65 Filipohuťská slať 30 0
č. 70 Vyderský svah 20 2
č. 72 Hamerský potok 50 17
LS Kvilda
č. 59 Nad Vltavskou cestou 166 71
č. 85 Mezilesní slať 125 99
LS Strážný
č. 97 Častá 180 96
č. 101 Skalnatý hřbet 20 19
LS České žleby
č. 105 Žlebský vrch 30 16
č. 108 Radvanovický hřeben 55 24
LS Stožec
č. 121 Kamenná 48 40
[2] Zatloukal, V.: Přehled 1. zón ochrany v NPŠ z hlediska ohrožení kůrovcem, prosinec 1998. Studie sloužila jako podklad pro jednání vědecké rady parku a ve správním řízení o povolení kácení.
[3] Bursová, E., útvar ochrany přírody NPŠ: Sumář vyznačených kůrovcových souší (tabulky), 1999. Shrnutí údajů z monitoringu jednotlivých lesních správ národního parku o výskytu kůrovcem napadených stromů.
[4] první zóny č. 1 Medvědí jámy, č. 62 Nová slať, č. 65 Filipohuťská slať a č. 63 Filipohuťská stráň
[5] první zóna č. 43 Rokytské a Roklanské slatě.
[6] Doplnění správního spisu č.j. 31-Vi/303/00 a 31-Vi/304/00, dopis Správy NP a CHKO Šumava - útvaru ochrany přírody Správě NP a CHKO Šumava - útvaru státní správy, Vimperk, 7.4.2000
[7] Doplnění žádosti o udělení souhlasu k zásahům proti škůdcům v I. zónách ochrany přírody, dopis Správy NP a CHKO Šumava - útvaru ochrany přírody Správě NP a CHKO Šumava - útvaru státní správy, Vimperk, 10.4.2000
[8] Rozpory v rozsahu napadení vybraných prvních zón národního parku Šumava v roce 1998: souhrn podle lesních správ
lesní správa počet prvních zón
  celkem rozpory v údajích
Železná Ruda 3 2
Prášily 3 0
Rejštejn 7 2
Srní 11 2
Modrava 15 7
Kvilda 62
Borová Lada 2 0
Strážný 6 2
České Žleby 3 2
Stožec 4 1
Plešný 6 0
CELKEM 66 20
CELKEM(%) 100 30

Pozn.: Zahrnuty jsou první zóny s povolenou asanací napadených stromů v letech 1999 a/nebo 2000. Některé první zóny jsou zahrnuty dvakrát, protože zasahují na území dvou lesních správ (předmětem žádosti jsou obě části; žádost je specifikována podle lesní správy). Jedná se o první zóny: [9] viz [6]
[10] č. 62, lesní správa Modrava
[11] Právě případ Nové slati je poměrně ilustrativní. Chybný údaj se zde v podkladech správy objevuje již v roce 1997. Jde o zanedbatelnou část z celkového počtu napadených stromů v národním parku.
rok 1996 1997 1998
údaje správy (m3) 0 15 20
skutečnost (m3) 0 0 0

Údaje v podkladech správy tedy vypadají hrozivě: počet napadených stromů rychle stoupá. Mohou snadno vést k úvaze, že v takovém případě by účinný zásah mohl nepříznivý trend zvrátit. Navíc proběhne v počáteční fázi, takže pokácených stromů bude pouze málo a škody tedy jen malé - půjde o tzv. výběrnou asanaci. Na základě těchto podkladů bylo vydáno povolení ke kácení. Ve skutečnosti ale v této první zóně žádné napadené stromy nebyly. Z nepřesných a chybných dat nelze provést správnou interpretaci, ani objektivně rozhodovat.