čtvrtek 4. května 2000
Během několika dní by měla správa šumavského národního parku rozhodnout, zda letos opět sama sobě povolí kácení smrků v unikátních pralesovitých porostech. Hnutí DUHA předalo správě podrobné vyjádření, ve kterém poukazuje na právní i věcné důvody, jež kladnému rozhodnutí brání, pokud nemá dojít k porušení zákona. Povolení kácení mají totiž vydat úředníci, kteří jsou právně podjatí, a správa národního parku doposud nedodala ani základní údaje, které by měly sloužit jako podklad pro rozhodnutí.
ZAMĚSTNANCI NEMOHOU VYDÁVAT POVOLENÍ SVÉMU ŘEDITELI
Pracovníci útvaru státní správy ochrany přírody správy národního
parku, kteří verdikt vydají, jsou právně podjatými osobami.
Vedoucí oddělení Jaroslava Martanová i její spolupracovníci jsou
pracovně přímo podřízeni stejnému úřadu a jeho řediteli, který si
u nich žádost o povolení kácení podal, a jsou u něj v pracovním
poměru. Měli by proto svému vlastnímu zaměstnavateli například
zakazovat opatření a činnosti, které jsou v rozporu se zákonem,
a za případná pochybení jej dokonce pokutovat. Tento vztah
zpochybňuje objektivitu rozhodování.
CHYBÍ POVOLENÍ ZASAHOVAT DO BIOTOPU CHRÁNĚNÝCH DRUHŮ
Podobně jako loni správě chybí výjimka ministerstva životního
prostředí, která by povolila zásahy do stanoviště chráněných druhů
živočichů a rostlin. Těch se v tomto území podle jejích vlastních
údajů vyskytují desítky. Povolení kácení by proto bylo v rozporu
se zákonem o ochraně přírody a krajiny.
Například rušení kriticky ohroženého tetřeva hlušce kácením v době
hnízdění interní posudek správy označil za "bezprostřední
problém".
Správa národního parku podobně jako loni poukazuje na paušální
rozhodnutí ministerstva, které ji pověřilo, aby si výjimku udělila
za něj. Takový krok je ovšem protiprávní: jeden úřad nemůže své
kompetence přenášet na jiný.
SPRÁVA NÁRODNÍHO PARKU NEDODALA PODKLADY K ROZHODNUTÍ
Přes značné pochybnosti o smysluplnosti kácení, které vyvolala
nedávná studie [1], správa národního parku nedodala klíčové
podklady umožňující posoudit jeho oprávněnost. Hnutí DUHA ji na
tuto skutečnost opakovaně upozorňovalo.
Neexistuje rozbor a odhad potenciálních ekologických rizik kácení.
Především doposud nebylo dodáno žádné hodnocení nebezpečí větrné
kalamity v nejvíce exponovaných lokalitách, jako je Trojmezenský
prales, Smrčina či Plesná (jezero Laka). Taková data by umožnila
zjistit, zda vichřice, které startují rozvrat lesa na okrajích
holin vytvořených porážením smrků, nejsou větším rizikem, než
napadení kůrovcem [2].
SPRÁVA NEŘEKLA, JAK BYLY LONI KTERÉ POROSTY NAPADENY
Správa národního parku nedodala ani přehled loňského výskytu
kůrovce v jednotlivých tzv. porostech (lesních pozemcích) prvních
zón, ve kterých žádá povolení asanačních zásahů. Omezila se pouze
na souhrnné údaje za celé zóny, které ovšem o skutečném stavu
vůbec nevypovídají. Povolení se přitom má vydávat právě na
jednotlivé porosty.
Úředníci, kteří mají rozhodnout, nevědí, kolik kde loni kůrovce
bylo. V některých zónách správa ani monitoring neprováděla [3].
POVOLENÍ BY BYLO V ROZPORU S DOPORUČENÍM VĚDECKÉ RADY PARKU
Vědecká rada národního parku v březnu doporučila realizaci kácení
pouze tam, kde se kůrovec přemnožil. V naprosté většině prvních
zón, kde správa kácet navrhuje, však podle jejích vlastních údajů
k přemnožení lýkožrouta nedošlo.
PODROBNĚJŠÍ INFORMACE O KONTROVERZI NAD KÁCENÍM SMRKŮ
V PRALESOVITÝCH POROSTECH NÁRODNÍHO PARKU NA INTERNETOVÝCH
STRÁNKÁCH HNUTÍ DUHA www.duhafoe.cz/lesy/nps
kontakt: Jiří Koreš, Hnutí DUHA Šumava, tel. 0186-696035
Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA, tel.
02-290909, 24919187, 0602-440508,
Poznámky:
[1] Nedávná studie o průběhu kalamity ve srovnatelné lokalitě
- v šumavské přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero
- ukázala, že kácení nemá očekávaný účinek. Naopak, zásahy zde
především kvůli následným masovým polomům podle autorů
"urychlují rozpad lesních ekosystémů". Studie přitom dospěla
k závěru, že tento případ lze použít jako modelový pro první
zóny národního parku, které se nacházejí v polohách nad 1250
m.n.m (tedy například právě Trojmeznou nebo Smrčinu). Pokud je
to pravda, zásahy jsou kontraproduktivní a situaci pouze
zhoršují.
[2] Namísto odhadu rizik kácení předložila správa národního parku
posudek soudního znalce Ivo Viceny. Ten se zabývá pouze
vyčíslením možných škod způsobených kůrovcem, navíc s mnoha
zásadními chybami, které činí jeho závěry nevěrohodnými.
Vicena je ostatně soudní znalec akreditovaný pro odhady cen
lesních pozemků, což s hodnocením ekologických důsledků kácení
ani populační dynamiky kůrovce příliš nesouvisí.
[3] část první zóny č.44 Modravské slatě, část první zóny č. 43
Rokytské a Roklanské slatě, první zóna č. 94 Žďárecká slať