Vrchní soud vPraze
Nám. Kinských 5
150 00 Praha 5

Hnutí DUHA Sušice
Sídlo: Na Burince 273, 342 01 Sušice
IČO: 64388522
Zastoupeno koordinátorem panem Jiřím Korešem
Právně členem sdružení Mgr. Martinem Prokopem

Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 65, 100 10 Praha 10

Ministr životního prostředí
Vršovická 65, 100 10 Praha 10

Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu

Přílohy:

- žádost o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ze dne 24.2.1998

- rozhodnutí ministerstva životního prostředí č.j. 5811/98-OOP/2373/98-V388 ze dne 21.7.1998

- odvolání Hnutí DUHA Sušice ze dne 10.8.1998

- rozhodnutí ministra životního prostředí č.j. M/100136/99 SRK/1984/R-819/99 ze dne 9.4.1999

- kopie diplomu

- kopie stanov Hnutí DUHA

- kopie zakládací listiny Hnutí DUHA Sušice

- kopie zmocnění pro Hnutí DUHA Sušice kvytvoření členské základny

- potvrzení koordinátora Hnutí DUHA Sušice o tom, že Mgr. Martin Prokop je člen sdružení

I.

Dne 24.2.1998 podala Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava vsouvislosti schystanými zásahy proti hmyzím škůdcům žádost o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Přílohou žádosti je seznam kriticky a silně ohrožených druhů rostlin a živočichů, které se nacházejí vdotčené oblasti a které mohou předpokládanými zásahy nepříznivě ovlivněny. Udělení výjimky je nutné podle ustanovení § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen "zákon OPK").

Dne 21.7.1998 vydalo ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j. 5811/98-OOP/2373/98-V388, kterým požadovanou výjimku neuděluje. Ve stručném odůvodnění svého rozhodnutí vyslovilo ministerstvo názor, že by mělo být vedeno jiné řízení (podle 22 odst. 1 zákona OPK). Vrámci tohoto jiného řízení bude vzata vúvahu také ochrana zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Proti tomuto rozhodnutí podalo rozklad Hnutí DUHA Sušice, které se na základě postupu podle § 70 zákona OPK účastnilo řízení. Vodvolání namítá nedostatečnou odůvodněnost rozhodnutí a jeho nezákonnost. Nezákonnost shledává právě vnázoru ministerstva životního prostředí (dále jen "MŽP"), že udělení výjimky není pro předmětné zásahy potřeba. Podle názoru Hnutí DUHA Sušice dojde zásahy proti hmyzím škůdcům k nedovolenému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů. Proto navrhuje, aby ministr rozhodnutí MŽP zrušil a věc vrátil knovému projednání.

O podaném rozkladu rozhodl ministr životního prostředí na základě návrhu zvláštní (rozkladové) komise dne 9.4..1999 rozhodnutím č.j. M/100136/99 SRK/1984/R-819/99. Podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Hnutí DUHA Sušice (dále je "žalobce") tvrdí, že oběma rozhodnutími správních orgánů došlo ke zkrácení na jeho právech, zejména právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), viz. bod II. této žaloby, právu podílet se přímo na správě veřejných věcí podle čl. 21 odst. 1 Listiny (viz. bod III. této žaloby) a právu na dodržování právních předpisů ze strany státní moci podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny (viz. bod IV. této žaloby). Ke zkrácení na právech došlo nezákonným rozhodnutím obou žalovaných.

Vsouladu sustanovením § 250a občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") je žalobce zastoupen svým členem panem Mgr. Martinem Prokopem, který má právnické vzdělání.

Důkazy:

- žádost o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ze dne 24.2.1998

- rozhodnutí ministerstva životního prostředí č.j. 5811/98-OOP/2373/98-V388 ze dne 21.7.1998

- odvolání Hnutí DUHA Sušice ze dne 10.8.1998

- rozhodnutí ministra životního prostředí č.j. M/100136/99 SRK/1984/R-819/99 ze dne 9.4.1999

- kopie diplomu

- kopie stanov Hnutí DUHA

- kopie zakládací listiny Hnutí DUHA Sušice

- kopie zmocnění pro Hnutí DUHA Sušice kvytvoření členské základny

- potvrzení koordinátora Hnutí DUHA Sušice o tom, že Mgr. Martin Prokop je člen sdružení

- správní spis poskytnutí na vyžádání soudu správními orgány

II.

Ke zkrácení svého práva na příznivé životní prostředí žalobce uvádí:

- právo na příznivé životní prostředí je subjektivním právem, jehož porušení lze úspěšně namítat vrámci správní žaloby. Toto právo může náležet také právnické osobě (k tomu viz. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 70/97).

- ochrana životního prostředí náleží do okruhu tzv. veřejného práva. Hlavní úlohu zde právní řád přisuzuje orgánům veřejné správy. Je na nich, aby náležitě dbaly na dodržování práva ze strany soukromých subjektů i jiných orgánů veřejné správy. Jednotlivé právní předpisy určují orgánům ochrany životního prostředí nástroje, kterými mají ochranu životního prostředí zabezpečovat. Používání zákonných nástrojů není vtomto případě právem, ale povinností příslušných orgánů. Právo na příznivé životní prostředí (dále jen "ŽP") je veřejným subjektivním právem a může být vkonkrétním případě porušeno právě tím, že příslušné orgány neplní řádně své povinnosti.

- Jedním zprávních předpisů, které dávají správním orgánům nástroje kzabezpečení ochrany ŽP je zákon OPK. Podle jeho ustanovení § 48 a násl. jsou určeny tři kategorie zvláště chráněných druhů - ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Podle zákona OPK jsou zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Jak vyplývá ze samotné žádosti o udělení výjimky, i při uplatnění šetrných technologií přibližování nelze vyloučit pomístné poškození půdního krytu dotýkající se biotopu zvláště chráněných organizmů.

- Podle ustanovení § 56 zákona OPK výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody. Podle ustanovení § 79 odst. 3 písm. f) zákona OPK je kvydání výjimky příslušné MŽP.

- Žalobce se neztotožňuje snázorem ministra ŽP uvedeným vrozhodnutí o rozkladu, podle nějž nelze udělovat výjimku podle ustanovení § 56 zákona OPK, neboť vdaném případě jde o zabezpečení hospodaření Správy NP a CHKO Šumava vsouladu sposláním národního parku a neexistuje tedy žádný jiný veřejný zájem, který výrazně převyšoval nad zájmem ochrany přírody a krajiny. Nesouhlasí stím, že jak opatření proti škůdcům podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona OPK, tak i zvláštní ochrana organizmů podle ustanovení § 49 a § 50 zákona OPK jsou zájmem ochrany přírody. Zprávní úpravy totiž jednoznačně vyplývá, že opatření proti škůdcům je prováděno na základě zákona č. 289/1995 Sb., o lesích ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen "lesní zákon"). Podle ustanovení § 32 lesního zákona při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) je vlastník lesa povinen činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků. Orgán ochrany přírody kněmu podle ustanovení § 22 zákona OPK pouze dává souhlas. Tento souhlas je výkonem ochrany přírody a krajiny. Samotný zásah však nikoliv. Výjimku podle ustanovení § 56 zákona OPK je nesporně potřeba ktomuto zásahu.

Důkazy:

- viz. výše

III.

Ke zkrácení vprávu účastnit se přímo správy veřejných věcí žalobce uvádí:

- Listina dává občanům právo podílet se na správě své země jednak zprostředkovaně volbou svých zástupců, jednak také přímo. Kpřímým způsobům správy veřejných věcí patří samozřejmě referendum. Ovšem prosazováním myšlenky občanské společnosti stále více dochází krozšiřování nástrojů přímého ovlivňování správy občany. Jedním ztakových nástrojů nesporně je účast jednotlivců i jimi založených právnických osob vrozhodovacích procesech. Posilování účasti veřejnosti na rozhodování je hlavním cílem nedávno přijaté Úmluvy o právu na informace, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu kprávní ochraně, tzv. Aarhuské úmluvy.

- Český právní řád zatím umožňuje přímou účast veřejnosti pouze sporadicky. Výjimkou jsou řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Těch se na základě ustanovení § 70 zákona OPK mohou po splnění zákonných podmínek účastnit občanská sdružení, jejichž hlavním cílem podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Hnutí DUHA Sušice je takovým sdružením.

- Tím že MŽP a posléze i ministr ŽP odmítli se věcně vydáním výjimky zabývat, odňali žalobci možnost podílet se na ochraně přírody a krajiny a tedy i správy věcí veřejných.

IV.

Ke zkrácení vprávu na dodržování právních předpisů ze strany státní moci žalobce uvádí:

- Vkoncepci občanské společnosti a právního státu, knimž se mimo jiné vpreambuli Ústavy ČR přihlásila i naše společnost, vystupuje státní potažmo veřejná moc při správě země jako služebník občanů. Stát (a tím i všechny jeho orgány) si společnost zřizuje a ustavuje, aby vjejím zájmu vykonávaly funkce nezbytné ke společnému soužití a předává jím ktomu patřičné pravomoci. Státní moc však nemůže tyto pravomoci vykonávat libovolně. Hranice výkonu pravomocí určují právní předpisy. Statní moc je povinna tyto hranice respektovat. To vyjadřují pravidla obsažená včl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny: "..státní moc lze uplatňovat jen vpřípadech, vmezích a způsoby, které stanoví zákon" a "Státní moc lze uplatňovat jen vpřípadech a vmezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Ztěchto ustanovení jednoznačně vyplývá povinnost státní moci dodržovat zákony.

- Povinnost státní moci dodržovat zákony a další právní předpisy voblasti rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob určuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle ustanovení § 3 správního řádu správní orgány postupují vřízení vsouladu se zákony a jinými právními předpisy, podle ustanovení § 46 musí být rozhodnutí vsouladu správními předpisy.

- Existuje tu tedy povinnost státní moci dodržovat právní předpisy, logicky musí existovat i subjekt, kterému náleží právo odpovídající této povinnosti. Tedy právo vyžadovat dodržování právních předpisů a domáhat se nápravy, pokud dochází kporušování. Voblasti rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob je tímto subjektem nepochybně účastník řízení. Pokud by jím nebyl, vznikala by zde naprosto nerovnovážná situace. Účastníci řízení mají povinnost právní předpisy dodržovat a za jejich porušení mohou být sankcionováni, sami však nemohou požádat nezávislou instituci o nápravu, pokud právní předpisy porušuje správní orgán. Instanční kontrola pomocí řádných opravných prostředků není dostačující, protože postrádá prvek nezávislosti. Nenaplňuje se tak prastará římskoprávní zásada "nemo iudex in re sua". Právě ztěchto důvodů se konstituuje ochrana pomocí správního soudnictví.

- Podle žalobce, jde u práva vyžadovat dodržování právních předpisů a domáhat se nápravy, pokud dochází kjejich porušování o subjektivní právo účastníků řízení. Jiný výklad by vedl kabsurdním závěrům. Správní orgány by mohly rozhodnout např. o umístění stavby dálnice do národního parku, aniž by měly výjimku MŽP, což zákon výslovně zakazuje, a účastníci řízení by přesto nesplňovali podmínku aktivní legitimace pro podání správní žaloby, tedy zkrácení ve svých právech. Tento výklad je zjevně neracionální a vybočuje zmezí ústavně konformního výkladu. Vkonečném důsledku vede ksituaci, kdy správní soud přednost porušování zákona před ochranou zákonnosti.

- Jak vyplývá zvýše uvedeného, vpředmětné věci došlo ze strany žalovaných khrubému porušení zákona. Žalobce byl účastníkem řízení, vněmž kporušení zákona došlo. Domnívá se, že již tato skutečnost sama postačuje ktomu, aby správní soud napadená rozhodnutí zrušil.

V.

Neprodleným výkonem napadených rozhodnutí hrozí závažná újma. Vsoučasné době již bylo vydáno prvostupňové a tak dále blablabla (tady bude zdůvodnění a návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, už mi to fakt nejde)

Zvýše uvedených důvodů navrhuje žalobce, aby správní soud vydal tento

Rozhodnutí ministerstva životního prostředí č.j. 5811/98-OOP/2373/98-V388 ze dne 21.7.1998 a rozhodnutí ministra životního prostředí č.j. M/100136/99 SRK/1984/R-819/99 ze dne 9.4.1999 se zrušují. Věc se vrací ministerstvu životního prostředí kdalšímu řízení.

V Brně dne 26.5.1999
Mgr. Martin Prokop