NP Šumava a kůrovcová kalamita - základní údaje

NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA

Druhová skladba lesů Šumavy :

Počet zaměstnanců Správy v roce 1998:

Správa lesa ........... 262 (útvar správy lesa)
Ochrana přírody .....68 (útvar pro veřejnost, útvar státní správy, útvar CHKO Šumava, odd. informační a strážní služby)
Společné útvary .... 55 (útvar ředitele, útvar ekonomický, útvar odborné a výzkumné činnosti)
Celkem ................ 385 zaměstnanců

Zonace národního parku

Národní park byl v roce 1993 rozdělen do tří zón. První z nich tvoří "území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu." [1] Odpovídají tak mezinárodnímu standardu národních parků zařazených do tzv. II. kategorie podle klasifikace IUCN.
Do druhé zóny byla zařazeny ekosystémy rovněž přírodně hodnotné, ve kterých se předpokládají šetrné způsoby hospodaření a postupný převod do bezzásahového režimu prvních zón, nebo slouží jako ochranná bariéra pro zóny první. Konečně třetí zónu tvoří ekosystémy výrazně pozměněné člověkem, jako jsou sídla a obhospodařované zemědělské pozemky.
V prvních zónách byly v letech 1993 - 1994 zásahy proti kůrovci posuzovány individuálně. Existovaly tři bezzásahové oblasti - Modravské slatě, Trojmezná a malá výměra u Prášilského jezera. V ostatních prvních zónách se situace posuzovala případ od případu. Asanace kůrovce zde byla obecně povolena, avšak orgán ochrany přírody státní správy měl pravomoc na místě rozhodnout o ponechání kůrovcem napadených stromů bez zásahu.
V srpnu roku 1994 byl jmenován nový ředitel - Ivan Žlábek. Ten v roce 1995 pro zintenzivnění protikůrovcových zásahů prosadil změnu zonace. Plocha prvních zón se zmenšila téměř na polovinu s tím, že budou ponechány přírodnímu vývoji bez zásahu člověka. Byly navíc ještě více rozdrobeny na 135 jednotlivých ploch různé velikosti.
Pro zajištění ochrany citlivých živočišných druhů bylo vymezeno šest tzv. klidových zón (komplexy druhých a prvních zón), kam byl omezen přístup veřejnosti.

První zóny nyní tvoří smíšené i horské smrkové přirozené a přírodě blízké lesy včetně pralesovitých porostů, rašeliniště, rašelinné louky, ledovcová jezera a vodní toky protékající těmito ekosystémy.
Nová zonace v lesích byla stanovena nikoli na základě komplexního vyhodnocení území z hlediska ochrany ekosystémů, ale výlučně podle kritérií lesnické typologie. Určující pro vymezení prvních zón bylo, aby mohly být stanoveny jako bezzásahové z lesnického pohledu. Byly do nich zahrnuty zejména:
- vzácné porosty přirozené skladby, schopné trvalého fungování přírodních procesů bez nutných hospodářských zásahů (například prales Stožec - Medvědice, prales Trojmezná, většina rašelinišť v parku)
- porosty blízké přirozené skladbě, ale ovlivněné lidskou činností, kdy přechodu k přirozené druhové skladbě lze dosáhnout bez zásahů (například porosty pralesovitého charakteru, první generace lesa po pralese apod.)
- menší části nepůvodních porostů smíšených i nesmíšených z důvodů zarovnání hranic
Změna zonace předpokládala, že do prvních, striktně bezzásahových zón, která budou tvořit stabilní jádrová území, budou postupně přidávány porosty zařazené do druhé zóny, ve kterých bude vývoj šetrnými zásahy usměrněn směrem k přirozené druhové skladbě.
Druhé zóny byly proto rozčleněny na tři podzóny:

U podzóny II.A. se počítalo s převodem do první zóny v horizontu roku 2005, u podzóny II.B v horizontu roku 2025, podzóna II.C by byla trvalou druhou zónou.
V roce 1999 byl kvůli kůrovci zrušen bezzásahový režim u 55 prvních zón. Bezzásahová zůstávají rašeliniště, smíšené lesy nebo smrkové lesy s již uschlým stromovým patrem, postižené kůrovcovou kalamitou v oblasti Modravy.
Ve druhých zónách (zejm. II.A) dochází zejm. při hranicích s NP Bavorský les k holosečné likvidaci kůrovce i lesa, což oddaluje vytvoření přírodního lesa o staletí a znemožňuje přeřazení postiženého území do prvních zón.
V tzv. klidových zónách bez omezení pracuje těžká těžební technika včetně vrtulníků.

Přílohy:

Kůrovcová kalamita 1870 - 1876

Historickým mezníkem části Šumavských lesů se stala rozsáhlá větrná kalamita z 26. na 27.10 1870. Největší koncentrace polomových ploch byla tam, kde o necelé století dříve, byly holosečemi likvidovány rozsáhlé plochy pralesů v rámci naplňování kvót plavebního dříví a následně došlo ke vzniku nesmíšených smrčin. Na těchto polomech došlo k rozsáhlému rozvoji kůrovcové kalamity, která postihla nejen ostatní uměle založené smrkové monokultury, ale i část zbývajících pralesů Šumavy. Při její likvidaci došlo k rozsáhlému odlesnění. Odlesněné plochy byly zalesněny opět smrkem, zčásti uměle s použitím původního a později i nepůvodního dovezeného genofondu, zčásti přirozeným zmlazením.

Počátky kalamity: 1983-84

Největší kalamita tohoto století začala na Modravsku v letech 1983-84, ještě před vznikem národního parku. Vichřice tehdy zapříčinila množství větrných polomů, které nebyly včas asanovány.
Masivní nástup těžeb v letech 1988 a 1989 měl za následek proředění lesních porostů, velkoplošné holiny a vznik porostních stěn (okrajů lesa), které tyto pláně lemují a jsou velmi labilní vůči větru a atraktivní pro kůrovce. Stěny vytvářejí podmínky pro každoroční škody větrem a další šíření kůrovce. Urychlily tak rozpad porostů na Mokrůvce a Pytláckém rohu.
V prosinci 1989 Ministerstvo kultury po dvacetiletém úsilí vyhlašuje státní přírodní rezervaci Modravské slatě (3.615 ha), která má chránit území "přírodovědecky i vodohospodářsky nejhodnotnějšího krajinného celku Šumavy, který...reprezentuje nejzachovalejší úsek středohor střední Evropy."[2] Vznikají však zásadní spory mezi Správou CHKO Šumava na jedné straně a státními a vojenskými lesy na straně druhé na hospodaření v lesích této rezervace. Tyto kontroverze, do kterých se postupně zapojují ministři zemědělství a životního prostředí, jejich úřady i další instituce, fakticky trvají do vyhlášení národního parku v roce 1991.
Po rozčlenění národního parku do tří zón a převodu práva hospodaření v lesích na jeho správu v roce 1993 spory ochably. Pokračovaly však politické a mediální ataky jiných subjektů, zejména ministerstva zemědělství, Lesů ČR a lesních akciových společností: na Šumavě je značná část porostů v mýtním věku, navíc v evidenci jsou zásoby dřeva oproti skutečnosti podhodnocené [3].
V srpnu 1993 byla kůrovcová kalamita podle názoru kalamitního štábu "[d]íky odpovědnému přístupu všech zainteresovaných... úspěšně zvládnuta" [3]., pochopitelně s výjimkou bezzásahového území na Modravě.

Nové polomy: 1993

Zvrat ve vývoji kalamity však znamenaly další větrné polomy v roce 1993 (73 000 kubických metrů). Politický a mediální tlak lesnické lobby vyústil roku 1994 ve jmenování Ivana Žlábka ředitelem národního parku.
V roce 1995 byly první zóny zmenšeny a rozdrobeny, zároveň se změnil postup proti kůrovci - kácení nyní mělo s výjimkou prvních zón a bezzásahové oblasti na Modravských slatích (cca 1.300 ha, z toho 820 ha ve druhé zóně) probíhat všude.
Přes masivní zásahy, spojené se vznikem holin o výměře mnoha hektarů, docházelo však v druhých zónách paradoxně k nárůstu početnosti kůrovce: zatímco roku 1995 zde bylo při zásazích vytěženo 62.500 m3 dřeva, o rok později to bylo již 192.500 kubických metrů (včetně lapáků) - viz. graf. Tento nárůst početnosti kůrovce navzdory velkoplošné těžbě přikládáme jednak teplému a suchému počasí, a jednak skutečnosti, že byla narušena stabilita starších porostních stěn vytěžením a odvozem sterilních souší. Těžbu suchých sterilních souší omezila správa národního parku paradoxně až v dubnu 1997. Kůrovcová kalamita ve druhé zóně NPŠ již není lidskou silou zvládnutelná, asanace je málo efektivní - dělníci nestíhají včas zpracovat všechny napadené stromy.
Po deštivém létě 1997 konečně došlo - díky klimatickým podmínkám, nikoli zásahům - ke zlomu a poklesu početnosti kůrovce ve druhých zónách (114.500 m3 metrů dřeva), o rok později tento trend pokračoval (73.800 m3). V roce 1999 přes všechna intenzivní protikůrovcová opatření početnost kůrovce opět vzrostla (90 300 m3), zejm. oblastech sousedících s NP Bayerischer Wald - viz. graf.
Ruku v ruce s plošnou asanací kůrovcem napadených stromů jde nastartování rozvratu lesních porostů větrem. 80-90% polomů je důsledkem otevření prostních stěn. Proto je nutné hodnotit celkovou velikost kalamity (kůrovec + vítr) dohromady a vzít v úvahu souvztažnost obou faktorů. Takové hodnocení zpochybňuje efektivitu lidské intervence (asanačních zásahů) i ve druhých zónách (často smrkové monokultury) - viz. graf.
Jedním ze zajímavých poznatků je, že v oblasti s nejintenzivnějšími asanačními zásahy na Modravě dochází spolu s lýkožroutem smrkovým (Ips typographus) k přemnožení jiného druhu kůrovce - lýkohuba matného (Polygraphus poligraphus), který se dosud rozmnožoval převážně na mrtvém dřevě se zasychjící kůrou a nenapadal živé stromy. Tento druh zde začal napadat aktivně i živé převážně mladší smrky (výčetní tloušťka 20 cm) a nyní již i starší 60-80-ti leté smrky. Lesnická obrana proti tomuto druhu je ve srovnání s lýkožroutem smrkovým méně účinná.
Ačkoli se jedná o největší kůrovcovou kalamitu století, bývá její rozsah značně nadhodnocován. Po patnácti letech kalamity činí celková plocha odumřelých porostů na Modravě asi 2.000 ha, tedy pouze kolem 4% rozlohy národního parku.

Polomy 1998 - další nárůst kalamity

K dalším rozsáhlým polomům došli v říjnu a listopadu 1998 - cca 100 000 m3, další padly během zimy. Nejvíce byly postižené oblasti holosečí s odkrytými porostními stěnami. Celkem dosáhla větrná kalamita evidovaná v r. 1999 hrozivých 153 456 m3 stromů. Přes několikeré upozornění Hnutí DUHA - FoE CR na vážné nebezpečí nového nárůstu kalamity ve druhých zónách (nezvládnutí včasné asanace velkého množství polomového dřeva), rozšířila Správa NPŠ naopak plochu zásahů o 53 prvních zón. Hrozby se naplnily - 46 000 m3 polomů ve druhých zónách bylo asanováno opožděně (po 30.6.99). Následky bude možné vyhodnotit v letošním roce.

Přílohy:

PROBLÉM EKONOMICKÉ ZÁVISLOSTI SPRÁVY PARKU NA TĚŽBĚ DŘEVA

Závažný problém současného managementu je také odvoz a prodej dřevní hmoty ze druhé zóny národního parku. S ohledem na poslání Národního parku Šumava, v němž prioritní roli hraje ochrana přírody a krajiny, i z hlediska následné obnovy lesa, by měla být větší část kmenů ponechána na místě k zetlení. Správa parku však naopak naprostou většinu kmenů odváží za účelem prodeje. Nedodržuje dokonce ani předepsaných minimálních 20%.
Otázka ekonomického zájmu na těžbě kůrovcového dřeva v národním parku je veřejností široce diskutována. Správa národního parku ekonomickou motivaci těžeb důrazně odmítá.

Pozn.: ? - Hnutí DUHA/FoE CR se v kampani systematicky nezabývá ekonomickou stránkou problému. Údaj označený "?" nemáme momentálně k disposici.

Poměrně vysoké investice do oprav a údržby lesní cestní sítě a budov lesních správ - infrastruktury potřebné pro pokračující lesnické hospodaření, zpochybňují správou parku deklarovaný cíl postupného převedení zón II.A a II.B do zóny I.
Faktem zůstává, že lesní hospodaření v NP Šumava je významným zdrojem pracovních příležitostí nejen v regionu. Za nadstandardně dobře placenou práci při likvidaci kalamity a následném zalesňování se do NPŠ sjíždějí lesní dělníci z celé ČR, Slovenska i Ukrajiny.

POROVNÁNÍ ZÁSAHOVÉHO A BEZZÁSAHOVÉHO REŽIMU PŘI KŮROVCOVÉ KALAMITĚ

Zásahový režim (NP Šumava) :

• vytváření velkoplošných holin, často v nejvyšších polohách s extrémními klimatickými podmínkami
• významné riziko rozšiřování holin větrem
• erozní rýhy vznikající při odvozu dřeva, narušení vodního režimu
• dlouhodobé, někdy až nevratné narušení ekosystému lesa, doprovázené citelným snižováním biodiversity včetně vymizení vzácných a ohrožených druhů
• oddálení procesu postupného začlenění části druhých zón do zón prvních
• na většině holin dochází k přirozené obnově, výjimkou jsou nepříznivě exponované holiny v nejvyšších polohách
• na holinách, kde je smrk vysazován či přirozeně zmlazuje, se v obou případech lépe prosazují nežádoucí relativně krátkověké (tzv. pionýrské) genotypy smrku na úkor žádoucích dlouhověkých (tzv. klimaxových) genotypů; vzhledem k velkým plochám holin lze s velkou pravděpodobností očekávat novou kůrovcovou kalamitu za dalších 80-1OO let (opakování historie - viz. výše)

• z větší části uschlé stromové patro lesa
• riziko dalšího šíření kůrovce
• v uschlých porostech dochází k přirozené regeneraci lesa ze semenáčků dřevin. Přirozené zmlazováníní je dostatečné, probíhá v několika fázích:
  1. starší náletové dřeviny, v době uschnutí stromového patra již odrostlé
  2. zmlazení smrku ze semenné úrody, která předchází rozpadu stromového patra
  3. po pádu souší (proces trvající cca 5-10 let) nastupuje pionýrská dřevina jeřáb (Sorbus aucuparia); díky padlým souším se prostor stává nepřístupný pro zvěř, čímž je efektivně zabráněno okusu dřevin
  4. po částečném zetlení souší se na jejich kmenech uchycují mladé semenáčky smrku (po 15-30 letech) K obnově dochází i v nejvyšších polohách, byť pomaleji (uplatňuje se nejvíce první a čtvrtá fáze).
• zůstává zachována základní (tzv. nosná) struktura rostlinných, živočišných i půdních lesních společenstev
• malá část stromů (cca 1 - 5%) přežívá i obrovský tlak kůrovce, semenný materiál těchto exemplářů se později významně uplatňuje při vzniku a vývoji nového lesa
• pod uschlým porostem dochází se ve větší míře než na holině uplatňuje selekce na dlouhověké klimaxové genotypy smrku, což je podstatné pro zajišťění stability budoucích porostů.

ROZHODNUTÍ O ZÁSAZÍCH V PRVNÍCH ZÓNÁCH

V roce 1998 začala část pracovníků Správy NP Šumava požadovat zrušení bezzásahového režimu části prvních zón, které by umožnilo provést zde asanaci kůrovce. Jejich návrhům udělala v prosinci 1998 ústupek Vědecká rada národního parku a doporučila "systémově zachovat bezzásahový režim v 1. zónách NP Šumava, ve výjimečných případech, kdy širší zájem ochrany přírody v dané lokalitě vyžaduje jiný přístup, se doporučuje umožnit asanaci napadených stromů kácením, odkorněním a ponecháním veškeré hmoty na místě. Jde například o záchranu specifického genofondu nebo zásahy v arondovaných částech nestabilního kulturního lesa apod....."
Ostatní odborníci - především odborné grémium ministra životního prostředí pro národní parky či ředitelé Entomologického a Botanického ústavu Akademie věd ČR, stejně jako pracovníci přírodovědných fakult českých universit nesouhlasí ani s tímto stanoviskem a žádají zachovat bezzásahovost prvních zón.

Ministr životního prostředí v dubnu 1999 vydal politické stanovisko, kterým s odvoláním na názor vědecké rady vyslovil souhlas se zásahy v prvních zónách.
Správa ovšem vydala v květnu 1999 rozhodnutí, které se týká přirozených i pralesovitých porostů. Vztahovalo se na 55 vybraných částí z celkem 135 prvních zón. Ve většině zón, kterých se toto rozhodnutí týká, ovšem žádná kůrovcová kalamita neprobíhá a v některých případech byl dokonce zaznamenán ústup lýkožrouta - jde o přirozené kolísání populace kůrovce.

Z oficiálních údajů monitoringu Správy NP a CHKO Šumava vyplývá, že o výraznějším napadení porostů kůrovcem bylo možné hovořit pouze v třech z 55 dotčených prvních zón: č. 44 (Modravské slatě, podíl souší ze zásoby smrku zde činil 12%), č. 124 (Trojmezná, 25%) a 132 (Smrčina, 14.7%). V 8 prvních zónách se pohyboval podíl souší ze zásoby smrku mezi 5-10%. Z toho u třech z nich početnost kůrovce mezi lety 1997 a 1998 poklesla (č.100 Strážný, č. 101 Skalnatý hřbet, č. 121 Kamenná), u jedné stagnovala (č.118 Oslí les) a u čtyřech narůstala (č. 43 Rokytské a Roklanské slatě, č. 45 Medvěd, č. 55 Ztracená slať a č.56 Ptačí slať). Tyto čtyři první zóny se nacházejí v blízkosti bezzásahového území a jeho okolí s nejrazantnějšími holosečnými zásahy. V ostatních 44 prvních zónách se podíl souší většinou pohybuje mezi 1-5%, tedy v hodnotách odpovídajících přirozenému stavu. V některých z nich se dokonce v roce 1997 kůrovec zcela zastavil, takže zde v roce 1998 nebyl žádný napadený strom (např. zóny č. 62 Nová slať, č.63 Filipohuťská stráň, č. 65 Filipohuťská slať, č. 80 - Buzošná - a 81 - Obří hrad).
Ukázkou, že výchylka při běžném kolísání velikosti populace kůrovce může přerůst v gradaci jsou právě pralesovité první zóny Trojmezná a Smrčina.
V květnu 1999 správa národního parku zahájila kácení, v letošním roce si povolení obnovila a v kácení prvních zón pokračuje. Výjimkou je první zóna Trojmezná, kde kácení omezil v r. 1999 protest ve formě nenásilné blokády. V letošním roce vydala správa povolení kácet v této zóně pouze v 200 - 250 metrů širokém pásu na hraničním hřebeni (nejvyšší v české části Šumavy) pod záminkou ochrany sousedních hospodářských lesů v Rakousku a Bavorsku.

NPR ČERNÉ A ČERTOVO JEZERO

Jen několik kilometrů od západní hranice NP Šumava, v ochranném pásu národního parku (CHKO Šumava) leží NPR Černé Čertovo jezero. Je to pralesovitá rezervace svou polohou a stavem zcela srovnatelná s prvními zónami národního parku ležícími v nadmořské výšce nad 1200 m.n.m. V části rezervace byl kůrovec pravidelně asanován, část byla bezzásahová. Od roku 1995 zde probíhal podrobný monitoring. Shrnujeme zde nejpodstatnější výsledky:

• Důkladná asanace napadených stromů v zásahové části rezervace ani přirozená rezistence bezzásahové části rezervace nezabránily nástupu gradace kůrovce do kalamitního stavu v roce 1996.
• Efektivita asanačních zásahů v zásahové části byla v meziročním srovnání o pouhé jedno procento vyšší než efektivita přírodních sil v bezzásahové části rezervace
• Největší hustota populace kůrovce byla zaznamenána na okraji rezervace (do 300 m směrem dovnitř), v sousedství kulturních hospodářských smrčin, kde se proti kůrovci intenzivně zasahuje.
• 90% polomů v r. 1998 bylo zaznamenáno na otevřených porostních stěnách (došlo ke vzniku holin) v zásahové části rezervace.
• Součet mrtvých stromů v zásahové části tak byl výrazně vyšší než součet mrtvých stromů v bezzásahové části.

NAVRHOVANÝ DALŠÍ POSTUP

Východiska

1. Je vznik kůrovcové kalamity přirozený proces?

1. Křivka vývoje populace kůrovce v první zóně Trojmezná
2. Předpoklad vývoje lesní vegetace na základě klimatologické prognózy

2. Vymezení první zóny

Plán péče

• Navržená managementová opatření je třeba konkretisovat časově a územně (na porostní skupiny)
• V prvních zónách navrhujeme vyloučit jakékoli zásahy do vývoje populací autochtonních druhů organismů, včetně
• Neudržitelný stav současné zonace je třeba změnit. Vzhledem ke komplikovanosti problému i procesu celkového přezónování samotného, souhlasíme s tím, že změna vyjde ze současného vymezení takto:
  • současné 1. zóny budou považovány za "kondenzační jádra" zonace
  • současné zóny 2a. k nim budou připojeny do r.2005 (s výjimkou již vytvořených holin větších než 1 ha)
  • do r.2005 budou v zónách 2a. povoleny pěstební zásahy, vyloučeny budou rozsáhlejší těžební zásahy, při kterých by došlo ke vzniku porostní stěny.
  • současné zóny 2b. přiřazovat k prvním zónám postupně do r. 2025
• Odlesnění v rozsáhlé oblasti 8 l.v.s. v sousedství s NP Bavorský les způsobené tzv. "tlumením nepřirozených disturbancí" v antropicky oslabených lesních ekosystémech (tedy 2. zónách) znemožní hlavní cíl plánu péče jejich postupné převedení do 1. zón. V 8. l.v.s. ve druhé zóně ochrany přírody navazující na NP Bavorský les proto navrhujeme upustit od asanačních opatření při jejichž realizaci by celková velikost holiny překročila 0,2 0,5 ha, příp. menší zvažovat dle rizika ohrožení stability větrem. Navrhujeme vymezit ochranné pásmo v nižších polohách parku, za které případně pokračující kalamitu nepustíme, při využití přirozených bariér (bezlesí, smíšené porosty). Tento rozlohou menší pás zato potom důsledně hlídat a včas proti kůrovci zasahovat tak, aby se nemohl šířit směrem do vnitrozemí. Vymezení ochranného pásu by mělo být provedeno po dohodě s širokou odbornou veřejností a systém obhájen tak, aby nebyl v budoucnu více zpochybňován.
• Doporučujeme vyloučit vjezd těžební a přibližovací techniky do druhých zón, omezit odvoz dřevní hmoty na bezprostřední okolí stávajících lesních cest.

Uvedené návrhy chápeme jako vstup do diskuse o budoucnosti NP Šumava v rámci připravovaného plánu péče. Netvrdíme však, že známe správné řešení, spíše se snažíme je hledat. Jsme připraveni naše názory a návrhy v průběhu diskuse korigovat.


Pozn.:
[1] Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava
[2] výnos č.j. 14 505/89 - SOP
[3] Zápis ze 6.jednání kalamitního štábu ze dne 11.8.1993