Správa NP a CHKO Šumava
útvar státní správy
1. máje 260
385 01 Vimperk

Sušice, 5. května 2000


Věc: III. doplnění vyjádření k řízení ve věci vydání souhlasu k zásahům proti škůdcům ve vybraných I. zónách ochrany přírody NP Šumava a v I. zóně č. 124

Hnutí DUHA Sušice tímto doplňuje svá dosavadní vyjádření ze dne 28.3., 5.4. a 2.5. 2000.

1.
Považujeme zásahy proti kůrovcům (asanaci aktivních stojících stromů) za činnost, která znamená nežádoucí změnu dochovaného přírodního prostředí a jeho poškozování, což je v rozporu s ochranými podmínkami NP. Tyto zásahy rozpad porostů nezpomalují, ale naopak jej výrazně urychlují, což lze dokumentovat na případě NPR Černé a Čertovo jezero, která má obdobné podmínky (i podobnou genezi hospodaření) jako řada přirozených smrčin v I. zónách NPŠ. Jako důkaz přikládáme rozhodnutí Správy NP a CHKOŠ č.j. 71-Su/287/99 ze dne 9.4.1999 a podklad pro uvedené rozhodnutí (viz příloha), která jsme získali jako účastníci správního řízení.

2.
Hnutí DUHA Sušice tímto doplňuje své podání ze dne 2.2.2000 o nové zjištění a žádá, aby byla přibráno do správního řízení se Správou NP a CHKO Šumava ve věci protiprávního jednání dle ustanovení § 88 odst.2, písm.j) zákona. Nezákonného postupu se Správa NP a CHKO Šumava dopustila nedodržením omezení a zákazu činnosti podle § 66 stanovených v rozhodnutí Správy NP a CHKOŠ č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3.6.1996:

* nedovolenou asanací (kůrovec, ?)

Rok 1999

LS Strážný - 97 (19G6/2 = ? m3)

Zhora uvedené rozhodnutí v bodě B) výslovně vylučuje zpracování nahodilých těžeb a ochranu lesních porostů na území I. zón. Zásah v uvedené I. zóně byl sice povolen rozhodnutím č.j. 51-Vi/408/99 ze dne 10.5.1999, ale nikoliv v porostní skupině 19G6/2. Zástupce správního orgánu (ing. Toman) přitom dne 2.6.1999 uskutečnil terénní šetření na LS Strážný (I. zóna OP č. 97) a zjistil, že v porostu 19G6/2 bylo zpracováno 5 m3 aktivních stromů. Nelze vyloučit, že těžba v této porostní skupině později pokračovala, takže uvedený objem nedovolené asanace není pravděpodobně konečný.

Vzledem k uvedenému opakovaně žádáme, aby byly předloženy autentické výpisy ze sestav jednotlivých LS za r. 1998 - 1999 (výkon 068) a byl rovněž předložen příkaz ředitele č. 6/99 na jehož základě šetření v I. zónách probíhala.

Kontrolu probíhajících asanačních opatření v porostu, kde zásah povolen nebyl a uzavření šetření konstatováním "bez zásadních připomínek" opravdu svědčí o svědomité práci správního orgánu.

3.
Jako podklad pro rozhodnurí odmítáme použití

Zároveň žádáme, aby naše vyjádření ze dne 2.5.2000 bylo rovněž podkladem pro rozhodnutí ve věci I. zóny č. 124 - Trojmezná.

za Hnutí DUHA Sušice

Jiří Koreš

Přílohy:

  1. Replika ke znaleckému posudku č. 10/2000
  2. Replika k vyjádření ÚOP Správy NP a CHKOŠ ze dne 7.4.2000
  3. Replika k vyjádření ÚOP a ÚSL Správy NP a CHKOŠ ze dne 10.4.2000
  4. Vyjádření k "Přehledu o parametrech lesních ekosystémů I. zón ochrany přírody v NP Šumava - navržených k asanačním zásahům"




Příloha č. 1

Replika ke znaleckému posudku č. 10/2000

* část  I.  N Á L E Z

Rojení
Je samozřejmě závislé na nadmořské výšce, expozici a průběhu počasí. Skutečnost v roce 1999 byla taková, že rojení začalo až po 20. květnu (odchyty před 20.5. představovaly zanedbatelné množství) u drtivé většiny I. zón. Významnější odchyty před tímto datem se objevovali pouze výjimečně (např. u zón č. 32, 100, 103, 108, 134), totéž platí i o intenzivním rojení (např. zóna č. 124, část na LS Plešný). Lze se o tom jednoduše přesvědčit v materiálu obsaženém ve spisu ("Monitoring odchytů kůrovce do feromonových lapačů v I. zónách ochrany přírody v NP Šumava").

Přidržíme-li se uvedeného příkladu zóny č. 124 - Trojmezná (pomineme-li, že k 10.5. bylo v této zóně odchyceno cca 5.280 kůrovců a nikoliv 3.000), tak jen za 5 dní (mezi 20.-25.5.) bylo odchyceno již 23.700 kůrovců.

Zmínka o lapácích dokazuje, že znalec není dostatečně obeznámen s celou věcí, protože kácení smrků na lapáky je v I. zónách zakázáno a ani do budoucna se s ním nepočítá.

Okolní porosty
Za ideální rozsah rovněž považujeme porosty v okolí I. zón do 1.000 m, ale s ohledem na rozsah požadovaných údajů jsme nakonec zvolili kompromis - 500 m. Později doplněné údaje o okolních porostech byly zpracovány k lesním oddělením, takže je často k dispozici údaj za okolí I. zóny širší než požadovaných 500 m.
Vztah mezi větrnými škodami ze zimy 1999/2000
S jistotou lze tvrdit, že zimní vývraty a polomy se nevyhly ani I. zónám, takže dnes již lze vyhodnotit, které škody byly zapříčiněny provedenými zásahy (v závislosti na proředění či otevření porostu). Později to možné nebude (proběhnou další zásahy). Je s podivem, že znalec (autor citované publikace o ochraně lesa před škodlivými účinky větru - VICENA, 1964) požadavek na takové vyhodnocení odmítá.
Rozsah otevření porostních stěn
Nejde ani tak o hodnocení porostních stěn v okolí souší, ačkoliv v řadě I. zón jsou již dnes k dispozici souše staré 5 - 7 let, ale především o vyhodnocení aktuálních škod větrem na odkrytých porostních stěnách (viz výše). Pokud nedojde k tomuto zjištění před dalšími zásahy, tyto informace budou ztraceny a zkreslí skutečný stav věci.
Expanze buřeně
Uvedené druhy sloužili jako příklad. Nebylo naším záměrem vyjmenovávat všechny pasekové druhy bylinného patra. Nástup světlomilných druhů se objevuje již na jaře následující sezóny (úplné obsazení příznivých stanovišť je nejčastěji završeno až sezónu následující), takže již dnes lze vyhodnotit nastupovaný trend (rozsah počáteční expanze světlomilných druhů, ústup původní vegetace, možnosti budoucí přirozené obnovy). Provedení analýzy jsme samozřejmě očekávali po odtátí sněhu.

* část  II.   P R Á V N Í   Z Á K L A D Y

Zák. č. 114/92 Sb.
Smrk, jako rostlinný druh, není expanzí kůrovců ohrožen na bytí. I v případech nejrozsáhlejšího napadení přežívá část úrovňových a podůrovňových stromů a většina podrostu ("železná zásoba"), což je patrné v soušových porostech bezzásahového území LS Modrava. Není vůbec jisté, zda kácení smrků napadených kůrovcem je skutečně opatřením, kterým se předchází nadměrnému úhynu rostlin/smrků (Správa NP a CHKOŠ taková opatření činí již několik let a k nadměrnému úhynu smrků/rostlin stále dochází). Není jasné, proč se v I. zónách mají aplikovat zásahy proti nadměrnému úhynu rostlin, když byly z rozhodnutí Správy NP a CHKOŠ od r. 1995 vyloučeny.

Navíc § 5 zák. č. 114/1992 Sb. je výslovně vztahován na ochranu rostlin a živočichů před škodlivými zásahy člověka, což je jasně patrné z věty "Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost". Pokud bychom tedy akceptovali výklad předložený znalcem, Správě NP a CHKOŠ by nezbylo než kůrovcům "zakázat rušivou činnost". Což je opravdu absurdní. Vodní režim se mění jak po uschnutí stromu, tak i po jeho pokácení. Usychání porostů samozřejmě mění přírodní prostředí, ale méně výrazně než vykácení těchto porostů.

Zmínka o NPR Trojmezná opět dokazuje, že znalec není dostatečně obeznámen s celou věcí. NPR Trojmezná nikdy neexistovala a SPR Trojmezná hora, vyhlášená v roce 1933, byla zařazena podle § 22 odst.2 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. (v návaznosti na ustanovení § 90 odst.5 zákona 114/1992 Sb.) do kategorie přírodní památka.

Zák. č. 289/95 Sb.
Pokud jde o ustanovení lesního zákona, znalec zapomněl na § 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ("... ustanovení o zásazích proti škůdcům ... lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.") a § 90 odst.4 ("Zákon o ochraně přírody a krajiny ... jsou zvláštní k předpisům o lesích ..."). Úvaha o odnětí lesní půdy je bezpředmětná. Ke zvyšování odolnosti lesa zaručeně nepřispěje ani jeho prořeďování a likvidace dřevin asanačními zásahy. Ohrožení porostů v okolí I. zón tatím nehrozí (viz naše vyjádření), spíše nelze vyloučit negativní ovlivnění porostů I. zóny asanačními zásahy v jejich okolí.
Zák. č. 17/92 Sb.
V případě kůrovcové selekce v porostech I.zón nedochází k nevratnému poškození životního prostředí. Zásahy v I.zónách představují asanaci již umírajících stromů (napadení následuje asanace). Kůrovcový žír ev. větrná kalamita je tedy primární příčinou úmrtí smrků a nastane v každém případě. Efektivita asanačních zásahů na snížení kůrovcové populace v NP Šumava je pouze spekulativní, protože ji zatím nikdo neprokázal. Ke změnám chemizmu půdy bude v I.zónách docházet jak po nerušeném žíru, tak i po asanačních opatřeních.
Zák.č. 138/73 Sb.
K plošnému rozpadu porostů I. zón dosud nedošlo a svá tvrzení znalec nedokládá žádnými konkrétními (ověřitelnými) údaji. Pád souší do vodních toků má naopak pozitivní vliv na retenci (v podstatě jde o přirozené hrazení bystřin).
Zák. č. 282/92 Sb.
Působení kůrovce nevede k ohrožení nebo poškození životního prostředí (stačí se podívat na hraniční hřeben mezi Luzným a Roklanem). Přírodní prostředí je sice esteticky pozměněno (estetickou změnu automaticky znamená i uplatnění asanačních zásahů), ale není nikterak ohroženo. Skutečné ohrožení ŽP dosud nikdo neprokázal.
Vl. nařízení č. 163/91 Sb.
Zde chybí kontext s nadřazeným právním předpisem - zák. č. 114/1992 Sb. (§ 15 a 16). Znalec se vůbec nezabývá možností podstatnější změny ve funkci a struktuře ekosystému, ale naopak změnami ve využití území (včetně změn současné skladby ploch a kultur pozemků ke kterým vůbec nedochází, protože to jsou pouze formální kategorie pozemkového katastru). Z dosavadních analýz přirozené obnovy v soušových porostech NP Šumava i NP Bavorský les vyplývá pravý opak - o obnovu těchto porostů se nemusíme obávat.

* část  III.   V Y H O D N O C E N Í   Ú S P Ě Š N O S T I

Vyhodnocení charakterizuje "nezávislost" znalce. Konstatování, že na plochách I.zón kde byl povolen zásah, vedla provedená opatření k utlumení gradavce kůrovce s minimálními dopady na lesní ekosystémy, je nehorázné. Znalec tyto lokality nenavštívil (začátkem dubna většina pod vysokou sněhovou pokrývkou), takže vůbec neví jaký je rozsah atraktivních porostních stěn (stimul pro další rozvoj kůrovcové populace), jaké jsou aktuální škody czpůsobené větrem/sněhem (další stimul pro rozvoj kůrovcové populace), kolik se objevilo stromů z letního rojení (jaká byla účinnost provedené asanace a jaká je výchozí situace kůrovcové populace přezimující ve stojících stromech), jaká jsou rizika dalších zásahů (velikost holých ploch a potenciál jejich dalšího rozšiřováni; hrozba dalšího rozpadu větrem a kůrovcem). Co jsou, podle znalce minimální dopady?

* část  IV.   V Y H O D N O C E N Í   R I Z I K   A S A N A C E

Ačkoliv se má tato kapitola zabývat vyhodnocením rizik asanace, zabývá se výhradně riziky ponechání samovolného vývoje.
1. Rozšíření kůrovce v 1. zónách
Není jasné, jak znalec dospěl k uvedenému koeficientu ročního množení kůrovce (5,8 x) pro projekci budoucího napadení. Tento koeficient je totálně nesmyslný a jen dokazuje "kvalifikovanost" znalce. Na uvedeném příkladu I. zóny č. 124 (Trojmezná) je možné ukázat nepravdivost uvedeného tvrzení. Tato I. zóna by již při jarním rojení r. 1998 byla zcela suchá (ve skutečnosti ještě dříve, protože bezzásahovost na Trojmezné netrvá od r. 1996). Pokud bychom aplikovali koeficient na realitu, tak situace mezi roky 1996 - 1999 by vypadala následovně (výchozí stav - r. 1996 - je převzat z evidence Správy NP a CHKOŠ, viz spis)
 1996 1997 1998 1999
počet napadených stromů (m3)10.657 61.811 358.504 2.079.322

Skutečnost je však mnohem prozaičtější (údaje převzaty z evidence Správy NP a CHKOŠ, viz spis)
 1996 1997 1998 1999
počet napadených stromů (m3)10.657 3.579 9.345 10.000*

* max. odhad (včetně napadených stromů, které byly asanovány)

Při aplikaci koeficientu mezi jednotlivými sezónami by projektované napadení probíhalo takto (výchozí stav vždy převzat z evidence Správy NP a CHKOŠ):
  1996 - 19971997 - 19981998 - 1999
počet napadených stromů (m3) 10.657 / 61.811 3.579 / 20.758 9.345 / 54.201
Znalec sice varuje před vznikem dalších větrných a sněhových polomů, ale zřejmě si neuvědomuje, že toto riziko prudce vzroste, bude-li v porostech dále káceno.

2. Rozšíření kůrovce v 2. zónách
Přelet dospělců, v případě napadení okrajových částí I. zón, samozřejmě nelze vyloučit. Ev. vyšší počet lapáků nepředstavuje žádnou újmu ekonomickou (dřevo bude později prodáno) či lesnickou (na lapáky lze použít kmeny z větrné kalamity, které se v okolí Trojmezné každoročně objevují). Významnější ohrožení porostů II. zón zatím není reálnou hrozbou, naopak je zde opačné riziko (zatím ho nelze vyloučit) - přelet brouků z okolí se soustředěnými zásahy do I. zóny.
3. Rozšíření kůrovce mimo oblast Národního parku
Přelet dospělců, v případě napadení hraničních částí I. zón, samozřejmě nelze vyloučit. Totéž ovšem platí i v případě sousedních majetků, které mohou negativně ovlivňovat gradaci na území NP Šumava (např. vývraty pod Třístoličníkem na naší straně hranice byly způsobeny otevřením porostu až po st. hranici ze strany německé, kde navíc docházelo k opožděné asanaci stojících stromů). V blízkosti (do 1000 m) od cizích lesních majetků (nepočítány zóny v sousedství I.zóny NP Bayerische Wald) je sice 14 I. zón NPŠ ze žádosti ÚSL Správy NP a CHKOŠ - č. 1 (LČR, NP BW), 2, 85 (LČR); 19, 20, 37, 43, 45 (NP BW); 91, 94, 103 (Německo); 124 (Německo, Rakousko); 132, 134 (Rakousko). V případě šíření kůrovce je však mnohem významější pasivní přenos brouků než jejich aktivní přelet. Takže vzhledem k převaze Z větrů pak hrozí spíše přenos z hraničních I. zón opět na území NPŠ nebo dokonce přenos ze sousedních majetků (LČR, Německo, Rakousko) na území NPŠ. Výjimku tvoří v případě SZ větrů pouze zóny č. 1 a 124 (část).
4. Likvidace autochtoní smrkové populace
Oficiální identifikace porostů původního smrku neexistuje, takže toto tvrzení nelze prokázat. Sama Správa NP a CHKOŠ dokonce autochtonost porostů často zpochybňuje. Ani v místech nejintenzivnějšího žíru nebyla smrková populace zcela zničena (přežily jednotlivé dospělé stromy, stromy v podúrovni, relativně hojná obnova).
5. Ohrožení přirozeného zastoupení dřevin
V I. zónách, kde jsou v přirozené obnově zastoupeny jedle a buk, k výraznějšímu úhynu těchto dřevin nedojde. V případě jedle může již dnes jako důkaz sloužit stěna Prášilského jezera, kde po odumření smrků mladé jedle dobře odrůstají. V případě buku je totéž dobře patrné na území NP BW. Spála hrozí naopak u starších jedinců po jejich náhlém oslunění. K tomu však dochází jen v případě pokácení okolních stromů, nikoliv po jejich uschnutí (pronikání slunečního svitu je rozloženo v delší časové periodě). I to dnes můžeme pozorovat na území NP BW.
6. Ohrožení větrem
Znalec potvrzuje, že riziko větrných škod stále roste s prořeďováním porostů (zapomíná na prolamování porostních stěn). Hrozbu proředění však představuje především kácení napadených stromů, protože souše až do svého rozpadu (cca 5 - 15 let) zakmenění významně nesnižují (při postupném rozlamování souší mají živé stromy v okolí prostor k adaptaci na změněné podmínky).
7. Zhoršení stanovišť
Většina porostů v I.zónách byla, ať už zčásti nebo úplně, již jednou vykácena. V porostech se často páslo, takže ev. introskeletární erozí a druhotným zamokřením tyto biotopy už prošly. V současné době není nutné vykácení opakovat, protože ponechání lesa (byť i suchého) tato rizika snižuje (ta mj. platí spíše pro holiny).
9. Zhoršení hydrických funkcí
Pád souší do vodních toků (stálých či sezónních) má naopak pozitivní vliv na retenci. Odstraňování souší z vodotečí je nesmyslné. Nemluvě o tom, že v řadě vodotečí již dřevo delší dobu leží a nikdo se nad tím nepozastavuje.
10. Další ekologické dopady
Nepříznivé důsledky v chemizmu půd se projeví podle rychlosti nitrifikace a mineralizace (platí i pro holiny). Vliv na ovzduší nebude žádný. Estetický vzhled suchého lesa sice neodpovídá běžným zvyklostem, nicméně v I. zóně národním parku, je to estetika přírodní reality. Kromě toho je estetické cítění věcí velmi subjektivní a neměla by být planě zneužívána ve znaleckém posudku.
11. Budoucí ztráty a újmy
Ke zhoršení dřevinné skladby v I.zónách jednoznačně nedojde. Selektován je výhradně smrk - nejrozšířenější dřevina NP Šumava (na jeho nepřirozené zastoupení si Správa NP a CHKOŠ stěžuje). Rozvoj ostatních druhů není a nebude nijak blokován. Ztráty na přírůstu lze oželet, protože v NP nejde o lesy hospodářské. Ztráta biomasy nehrozí (max. dočasným snížením jejího objemu), předčasné odumření části mladších stromů je pravděpodobné, ale není pro ekosystém a jeho další vývoj nijak zásadní (mladší věkové kategorie mají v porostech největší zastoupení).
12. Ekonomické ztráty
Využijeme-li uvedené kalkulace, zjistíme, že uvedené závěry jsou nesprávné a nelogické, protože skutečnost by vypadala následovně: Celkem přímé ztráty 0,- Kč

Celkem přímý zisk 2.684.240,- Kč
(již po odečtení nákladů na zalesnění a ochranu kultur)

I když k tomuto výsledku přidáme budoucí újmu, byť je zcela hypotetická (např. ztrátu z odlišného zastoupení dřevin a ztrátu na produkčních funkcích lesa můžeme rovnou odmítnout, viz výše), bude stále přímý zisk z této kalamity vyšší než 2.100.000,- Kč (zcela pomíjíme možnost příp. výskytu rezonančních výřezů, které by zisk dále navýšily).

V případě, že bude v I.zónách zasahováno se tento zisk naopak výrazně sníží, protože část prostředků bude nutné věnovat na ztrátovou asanci. To dokazuje, že asanace napadených stromů v I. zónách je i z ekonomického hlediska nesmyslná. Vzhledem ke stanovenému omezení (dříví ponecháno na místě) je ev. zásah v I. zóně neomluvitelným plýtváním finančními prostředky.



Příloha č. 2

Replika k vyjádření ÚOP Správy NP a CHKOŠ ze dne 7.4.2000

* Dokumentace kůrovcové gradace i asanačních zásahů není vůbec zpracována na dostačující úrovni pro řádné posouzení dané věci - je bezpodmínečně nutné znát údaje o dosavadním postupu gradace v jednotlivých porostech I. zón (posouzení dynamiky), o rozsahu asnačních opatření v jednotlivých porostech I. zón (posouzení účinnosti, posouzení rizik plynoucích z dalších zásahů), o rozsahu asanačních opatření v okolí I. zón (posouzení vzájemné interakce při šíření kůrovcové populace), o aktuálním výskytu aktivních stromů a vývratů, o charakteru porostů jednotlivých I. zón (např. věková a prostorová struktura, dřevinná skladba, struktura a množství podrostu pro posouzení atraktivnosti porostů pro kůrovce), o struktuře ekosystémů jednotlivých I. zón (posouzení zda příp. zásah může způsobit změny ve struktuře či funkci ekosystému).
* Dřevinná skladba porostů v I.zónách se v řadě případů příliš neodchyluje od přirozené (často jde o první generaci lesa po pralese, pralesní zbytky nebo přírodní pastevní lesy utvářené převážně přírodními procesy). U smíšených porostů je pak dominace smrku dočasná (smrk využil prostor v počáteční fázi obnovy, protože kromě klimaxové je rovněž dřevinou pionýrskou) a případný rozpad horní (smrkové) etáže by uvolnil prostor především pro nástup buku (již zastoupeného v podrostu). Uvedené názory jsou ideologické a demagogické a s realitou nemají mnoho společného. Z hlediska přírodní dynamiky neexistuje "stabilita", naopak přetrvává labilita, takže nevyhnutelnost kůrovcových kalamit není důsledkem historického hospodaření apod., ale je přirozeně zakódována již ve vzniku smrkových (přirozených) monokultur v polohách nad 1 200 m n. m., na suťových stanovištích, v inverzních údolích a pánvích. Přirozený ekosystém pak nelze vytvořit záměrnými zásahy, ale výhradně jednorázovým a jednoznačným vyloučením všech zásahů.
* Odmítání našich požadavků tvrzením, že "akcent na detail ... vede k zastírání podstaty problému a k odvádění pozornosti od zásadních otázek k okrajovým" je dokladem ignorace skutečného "poznání" ze strany autora. Odsuzované "detaily" by totiž vedly k základní odpovědi na některé neopominutelné otázky, např.:
- v jaké fázi vývoje se ekosystém nachází?
- je aktuální rozpad přirozeným jevem? nebo adekvátní reakcí na změny přírodního prostředí?
- nepředstavují zásahy větší ohrožení ekosystému, než ponechání samovolného vývoje? (zvláště, když Správa NP a CHKOŠ I. zóny ponechala několik let bez zásahu)
- ohrožují skutečně I. zóny své okolí významnými přelety/přenosy kůrovců? nebo naopak intenzivní těžby v okolí I. zón směrují kůrovce právě do porostů I. zóny?...
* Uvedené argumenty ("... - rozhodnutí by přicházela pozdě!!") považujeme za opovržení správním řízením, především požadavkem na spolehlivé zjištění stavu věci. Je pikatní, když Správa NP a CHKOŠ jen v předchozích letech (do jara 1999) umožnila vylétnutí kůrovce z min. 208.000 stromů (v I. zónách, kde Správa rozsah napadení eviduje) a nyní se odmítá celou věcí důkladně zabývat kvůli možnému "vylétnutí" dalších stromů.
* Velký objem informací a předpokladů při zpracování prognózy je hypotetický. Takový podklad nebyl nikdy předložen a v materiálech dodávaných ing. Zatloukalem jde (až na mizivé výjimky) spíše o chiméry než reálné předpoklady (viz "ohrožená zásoba SM", "souše po 1. rojení 1998", "očekávaná asanace", "klasifikace ohrožení"). Autor sám připouští, že řada závažných faktorů byla již při přípravě prognózy nejasná. Prognóza samozřejmě může být špatná, je-li však riziko jejího omylu značné, nemůže být podkladem pro rozhodování. Využitelná prognóza naopak musí být:
- variantní (právě se zohledněním možných neznámých),
- přehledná (logický klíč a jasná prvotní data, aby je kdokoliv mohl ověřit a vpřípadě potřeby opakovat či analyzovat),
- oponovaná (nezávislým posuzovatelem).
Nic takového zatím nebylo ze strany Správy NP a CHKOŠ předloženo. Bezpředmětnost podkladu z r. 1998 považujeme za dostatečně prokázanou.
Autor totiž zapomíná mj. na jednoduše ověřitelný fakt (viz "Přehled ..."), že prognóza
- byla vypracována pro jednotlivé I. zóny (nikoli pro jednotlivé kategorie klasifikace napadení),
- prognóza nebyla přiřazena k některým zónám, kde byl zásah povolen (z 56 zón s povolenou asanací nebyla prognóza uvedena u 18 z nich),
- prognóza byla uvedena naopak u I. zón, kde zásah nebyl povolen (6 zón)
- prognóza se nenaplnila ani v řadě I. zón, kde vliv vnějšího kůrovcového zdroje (NP BW, bezzásahové území LS Modrava) neexistuje (např. I. zóny na LS Železná Ruda, Rejštejn, Borová Lada, Strážný, České Žleby).
+ Ohraničení přirozených smrčin smíšeným lesem neomezuje kůrovcový rozpad na vyšší partie. I ve starších porostech s převahou buku může dojít ke kůrovcové kalamitě, které podlehne většina smrkové populace. Tento rozpad ovšem není tak nápadný (nedojde k plošnému uschnutí horní etáže) takže se nad ním nikdo nepozastavuje, ačkoliv při případném vyčerpání potravní nabídky může hrozt přesun kůrovců do okolních (hospodářských) porostů (v posledních dvou letech jsme tento proces pozorovali v Beskydech - PR Mazácký grůnik).
+ Srovnávat Šumavu s Harzem (max. 1 150 m n. m.) a Duryňským lesem (max. 1 000 m n. m.) je zavádějící - oba leží v jiných geografických polohách (jiná stanoviště, spíše bukový LVS), byli fatálněji zatíženy imisemi a mají jinou genezi historického hospodaření.
* Z uvedeného plyne, že autor považuje za nejlepší (uměle vytvořenou) bariéru, bariéru žádnou. Takové pojetí však odpovídá hospodářskému lesu. V praxi by to znamenalo , zasahgovat proti kůrovci všude, kde se objeví (zřejmě již při napadení o málo větším než 1m3/ha v porostech se zastoupením smrku alespoň 20% a starších 60-ti let) a tím znemožnit nejen působení samořídících funkcí ekosystémů, ale nastartovat neodvratnou likvidaci lesních porostů jejich postupným vykácením. Konečným důsledkem bude odstranění i těch nejcenějších lesů v NPŠ.
* Velký zdroj kůrovce nemusí nutně být klíčem k dlouhodobější kůrovcové kalamitě. Tento aspekt by jistě bylo možné vyloučit ev. potvrdit, kdyby byly k dispozici podrobné a korektní údaje (do úrovně porostních skupin) o rozsahu napadení (I. zóny) a nahodilých těžeb (II. zóny) v blízkosti "velké zdroje" za poslední roky (1994 - 1999). Enormní hustota kůrovcové populace samozřejně stírá celou řadu jinak významných faktorů. Zde však vyvstává jiná otázka: co je cílem I. zón NP?
- přirozené ekosystémy, člověkem přímo nenarušované?
Pak je nutné takovou skutečnost (ev. plošný rozpad porostů) brát jako nezvratný fakt a akceptovat ji.
- uměle konstruované ekosystémy, vyžadující trvalou péči, kontrolu a korekce?
Pak nám nezbývá než zasahovat.
V každém případě budeme v rozmezí 50 - 150 opět konfrontováni s obdobnou situací - plošným rozpadem lesa (příčinou může být vítr a kůrovci nebo třeba deficiencí živin, které budou vázány v dendromase).
+ Reakce autora je směšná. Konstatování, že detail (analogicky třeba otisk palce na sekyře, kterou byla provedena vražda) není důvodem k prošetření (když motiv k vraždě má někdo jiný, než vlastník palce), je absurdní. Zastírat lež (byť třeba neúmyslnou) v podkladech pro rozhodnutí nějakým "vyšším principem" ("... odvádění pozornosti od podstaty problému.") považujeme za nehorázné.
* Zde je nutné namítnout, že ani asanační zásahy v NPŠ nedávají žádnou optimistickou naději na zastavení rozpadu lesa. Těžby, po krátkodobém poklesu, v roce 1999 opět stouply, rozpad lesa (kůrovec + vítr) dokonce předčil kulminaci v roce 1996 (tehdy především kůrovec). Chceme snad tento trend přenést i do I. zón?
+ Tam, kde napadení porostů nepřesáhlo určitou mez a provádějí se soustavně těžební opatření, je les zelený a nedošlo k rozsáhlejší kalamitě. Takový režim je aplikován ve všech hospodářských lesích (princip minimalizace škod na přírůstu komerčně lukrativního lesa, který je postupně a plánovitě exploatován). Podobný princip však nemůžeme uplatňovat v lese zvláštního určení nebo dokonce v I.zóně NP! Zde není cílem udržet maximální produkci dřevní hmoty pro plánovitou exploataci, takže "zbržďování" přirozené selekce v těchto porostech vede pouze k neustálému zatraktivňování lesa pro kůrovce a častější škody větrem. Takový les je kůrovcem trvale ohrožen a není možné jej NIKDY ponechat bez zásahu. Selektovaný les (možná, že kůrovci selektují smrčiny cca každých 50 let) je lesem skutečným, tedy přírodním a jako takový by měl být předmětem ochryna v NP. Porovnání rozlohy suchého lesa (bezzásahové území LS Modrava) a holin (LS Modrava) ukazuje, že účinnost zásahů (nelze oddělit škody větrem) nedosahuje zdaleka ani 50%. Je tedy otázkou, zda se při takové efektivitě zásahy (v bezprostřední blizkosti "epicentra" přemnožení) vyplatí. Přihlédneme-li k negativním dopadům asanačních opatření (snížení odolnosti porostů vůči škodám větrem a jejich zatraktivnění pro kůrovce; holiny - problémy s jejich obnovou a odstraněním podstatné části dendromasy a z toho plynoucí potíže se strukturou budoucích porostů apod.) nezbývá než je považovat za kontraproduktivní.
Právě proto, že autor ignoruje detail zapomíná na některé důležité skutečnosti:
- v soušových porostech jsou stále živé stromy, zatímco na holinách max. velmi labilní "žebra",
- do uvedeného rozsahu (cca 1.000 ha) dospěly bezzásahové porosty po cca 9 letech víceméně přirozeného vývoje (kůrovec již v letech 1984-5, systematické zásahy však skončily kolem r. 1991),
- uvedená rozloha holin (cca 500 ha) se váže k období 1995 - 1999
Podobné skutečnosti se budou týkat i citovaného bavorského podkladu, který by zaručeně při podrobnější analýze nebyl tak přesvědčivý za jaký jej má ing. Zatloukal. Stačí se jen pozastavit u informace o "efektu odčerpávání" kůrovce asančními zásahy na české straně. Toto tvrzení je lživé, protože v dnešním bezzásahovém území (mezi Mokrůvkami a Roklanskou hájenkou) se nezasahuje (výrazněji) prakticky od r. 1991-2, což lze dokumentovat rozhodnutími správních orgánů.
+ Sám autor uvádí, že změna hydrických funkcí u suchého lesa a holiny je srovnatelná. Vůbec ho nezaráží, že uváděné negativní změny Správa NP a CHKOŠ provádí každoročně na desítkách ha, ale ještě tuto činnost vyzdvihuje jako "velmi efektivní příspěvek k ochraně ŽP". Tím zcela popírá své konstrukce, protože, lapidárně řečeno přiznává, že tedy i kůrovec "velmi efektivně příspívá k ochraně ŽP". V případě I. zón totiž stojíme před volbou mezi suchým lesem (pozvolný, jinde akcelerovaný rozpad smrkových porostů zapříčiněný kůrovcem) a holinou (pozvolný, v brzké době akcelerovaný rozpad smrkových porostů zapříčiněný asanačními zásahy a větrnými kalamitami). Riziko plynoucí z příp. suchých porostů ve všech I. zónách (cca 10% rozlohy NP) rozptýlených po celém území NPŠ, by představovalo zrychlený odtok max. z těchto 10% plochy. Protože nejde o souvislou plochu, je hrozba povodní (ze srážek dopadajících do postižených I. zón) minimální. Je rovněž nutné konstatovat, že srážky dopadající na vodou již nasycené území se již nevsakují, ale odtékají, ať už je les živý či mrtvý. Živý les bývá vodou více nasycen, živé stromy svůj výpar při zvýšených srážkách neurychlí, takže naopak menší plocha bylinného patra pod živým lesem zpomaluje reálnou absorpci srážek. Tzn., že dlouhodobější vyšší srážky bude následovat povodeň, ať už dopadnou do lesa či na holinu. Má-li být ovšem při posuzuování zásahů proti kůrovci v I. zónách argumentováno rizikem povodní, tak záměrného vyhledávání zástupného problému se dopouští spíše ing. Zatloukal.
Autor zapomíná, že data získaná na území NPŠ dosud neumožňují popis vlivu suchého lesa, holiny a lesa živého na vodní režim (krátká řada pozorování, takže nebyly odstraněny nepřesnosti; nebyla provedena kalibrace atd.). Navíc porovnání povodí suchého a živého lesa bude komplikováno jejich charakteristikami (propustnost dna vodotečí, velmi rozdílné srážkové úhrny) obou povodí.





Příloha č. 3

Replika k vyjádření ÚOP a ÚSL Správy NP a CHKOŠ ze dne 10.4.2000





Příloha č. 4

Vyjádření k "Přehledu o parametrech lesních ekosystémů I. zón ochrany přírody v NP Šumava - navržených k asanačním zásahům"

Štíhlostní koeficient (poměr mezi výškou a výčetní tloušťkou) vyjadřuje tvar kmene (štíhlost či spádnost) a je využitelný při posuzování odolnosti stromu vůči sněhovému závěsu (nižší koeficient přispívá i k odolnosti proti zlomu větrem). Tento údaj však nevypovídá o riziku vzniku vývratů, které jsou právě nejčastější ve starších porostech a na porostních stěnách. Posuzovat riziko možného rozpadu porostů větrem nelze odděleně od minulé i budoucí asanace napadených stromů.