Stanovisko Hnutí Duha k návrhu Správy Národního Parku Šumava rozšířit asanaci stromů napadených kůrovcem i do 1. zón národního parku


Hnutí DUHA považuje neustálé zpochybňování existence bezzásahových ploch v národním parku za projev nekoncepčnosti vedení resortu ochrany přírody. Diskuse by měla být vedena ne o prvních zónách, ale o diferencovaném postupu proti kůrovci v zónách druhých. Tam se Hnutí DUHA nepřiklání k žádnému z krajních názorů na řešení situace. Cestu striktní ochrany druhých zón, která předpokládá ponechání postižených lesů bez jakéhokoli zásahu, považuje za neschůdnou. Odmítá ale i Správou NPŠ zvolenou cestu nepromyšlené, razantní velkoplošné likvidace lesa na rozsáhlých plochách, která přináší větší devastaci lesních ekosystémů než samotný žír kůrovce. Domnívá se, že při zásazích se musí rozhodovat jednotlivě podle situace na konkrétních lokalitách, nikoli paušálním rozhodnutím - a pochopitelně v plném souladu se zákonem. Nedotknutelnost prvních zón by přitom měla být východiskem managementu národního parku.
 
Hnutí DUHA nesouhlasí s porušením bezzásahového režimu 1. zón NPŠ z těchto důvodů:
 
1) Zpochybnění smyslu existence prvních zón
Posláním národního parku je m.j. uchování a sledování přírodních procesů. Plocha ponechaná bez lidských zásahů je v Národním parku Šumava velmi malá ve srovnání s ostatními evropskými národními parky - jedná se o tzv. 1.zóny, které představují pouhých 13% celkové rozlohy NPŠ/1/. Hnutí DUHA je přesvědčeno, že zachování bezzásahového režimu na těchto plochách je důležité pro poznání přirozeného vývoje ekosystémů (byť v minulosti člověkem ovlivněných). Dosavadní výzkum těchto ploch v NP Šumava považuje Hnutí DUHA za zcela nedostatečný.
 
2) Absence odborných podkladů
Správa NPŠ žádá povolit asanaci v 1.zónách národního parku, aniž by vyhodnotila efektivitu zásahů v zónách druhých. Vychází z předpokladu, že asanací je možné zachránit zbývající nenapadené zbytky 1.zón (a zón druhých - to však už staví na hlavu smysl zonace). Chybí přitom elementární údaje, které by by zhodnotily schopnost či neschopnost samoregulace v jednotlivých lokalitách - tzn. zejm. vyjádření účinnosti jednotlivých faktorů, které se při regulaci početnosti kůrovce uplatňují/2/.
 
3) Riziko selhání asanačních zásahů
O průběhu gradace lýkožrouta ve druhých zónách jsou k disposici jen velmi hrubá data. I ta však platnost dogmatu o úspěšnosti asanace nepotvrzují. O úspěšném asanačním zásahu lze hovořit tehdy, když jeho realizací v časově omezené době (max. 1 rok) dojde k výraznému snížení velikosti populace kůrovce. Jinými slovy, že zabrání vylétávání dospělých kůrovců z napadených stromů. K tomu v NPŠ zjevně nedošlo, vzhledem rozsahu kalamity ani dojít nemohlo. Po změně vedení Správy NPŠ v roce 1994 i při uplatnění razantních asanačních opatření pokračoval vzestup gradace až do jejího vyvrcholení před deštivým obdobím v roce 1997.
Nebylo ve fyzických silách Správy NPŠ ohlídat tak rozsáhlé kalamitní území (které si sama stanovila), asanovat včas všechny napadené stromy a eliminovat selhání lidského faktoru (zapomínání lapáků i pokácených stromů, těžaři se nevraceli pro znovunapadené stromy v porostních stěnách i jednotlivé, kůrovec masivně vylétával na skládkách dřeva). Živelná asanace gradaci lýkožrouta paradoxně prodloužila, neboť jeho rozmnožování rychle a účinně neomezila a přitom zbrzdila nástup jejího vrcholu. Připuštění takové praxe i v 1.zónách je nezodpovědný hazard (ostatně byl i v zónách druhých).
 
4) Možnost ohrožení prvních zón asanačními zásahy
Další osud kůrovcové kalamity je za všech okolností nevyzpytatelný. Asanační zásahy mohou být zbytečné - nemusí totiž znamenat záchranu dosud nenapadených zbytků prvních zón, v některých případech tomu může být dokonce naopak. Dojde-li např. k další periodě sucha, které kůrovci vyhovuje a smrky oslabuje, bude ohrožení 1.zón zvýšeným stavem kůrovce pokračovat i v dalších letech. To bude znamenat opět další kácení, které může vést v k postupné likvidaci chráněných porostů.
 
5) Nezákonnost
Povolení asanačních zásahů by znamenalo porušení platných zákonů. Dikce nařízení vlády č. 163/91 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, totiž kácení kůrovcem napadených stromů v 1. zách nepřipouští.
Ministerstvo životního prostředí by také muselo vydat a řádně zdůvodnit příslušné výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny.
V Českých Budějovicích dne 9.4.1999
Jaromír Bláha,
vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA
[1] Pro srovnání rozloha 1.zón v NP Bavorský les (Německo) je 40% parku, v Bialowieskim NP (Polsko) 45% parku, v NP Berchtesgaden (Německo) 67% parku, v NP Triglav (Slovinsko) 66% rozlohy parku. Průměrná velikost prvních zón středoevropských národních parků je 52,4%.
[2] Jedná se především o vitalitu porostů, míru antropogenní zátěže, množství srážek a průběh teplot v posledních měsících, míru uplatnění bakteriálních a parazitárních infekcí kůrovce, početnost populací jeho přirozených nepřátel, zejm. dravého a cizopasného hmyzu a vliv ostatních abiotických faktorů prostředí.