SMRČINA - zóna č. 132 - LS Plešný
rozloha této zóny je 237.47 ha a zásah je doporučen na rozloze 143.06
ha.
Obě zóny jsou ve stadiu rozpadu. Zóna Trojmezná je však při státní
hranici ke Třístoličníku ve stadiu pokročilého rozpadu, směrem ke hřebeni
je rozsah napadení kůrovcem nižší. Hlavní příčinou bylo neumožnění zpracování
roztroušených stromů napadených kůrovcem a dokonce ani zpracování vývratů
a polomů v minulých letech. Tím by se rozpad porostů zpomalil. Je skutečností,
že v řadě případů je ohnisko starých souší olemováno několika aktivními
stromy napadenými kůrovcem.
Lesnicky vhodné řešení, které by bylo před několika lety možné, bylo
již promeškámo. Nastupují tedy dvě cesty. Zásah s ponecháním dřevní hmoty
na místě, který vytvoří velké riziko vzniku holin a následného rychlého
rozvrácení větrem, částečně ale i lýkožroutem (odhalení stěny ohnisek)
a tím i urychlení rozpadu porostu do stadia holiny a požadavku umělé obnovy,
které v obou lokalitách bude trvat desítky let, se ztrátou retence porostu.
Další variantou je ponechat území samovolnému vývoji s výjimkou porostu
169A1, kde doporučuji zasahovat. Tento porost považuji za příklad diferencovaného
postupu zásahu v I. zónách.
Je skutečností, že druhá varianta ponechání tohoto území samovolnému
vývoji nese rizika rozpadu porostů jako na LS Modrava - Mokrůvka. Narozdíl
od Modravy, kde se vystřídalo několik názorů a zásahů či nezásahů, lze
na těchto dvou I. zónách prověřit možnost samovolného vývoje I. zón v NP
Šumava. Je to vlastně jediné hraniční pohoří, ve kterém nebyl dosud zvolen
režim zásah - holina - zalesnění. Pokud by zde došlo k selhání samovolného
vývoje, bylo by zbytečné provádět další "pokusné experimenty". 2V současné
době vlastně není možnost srovnání těchto dvou variant na větší ploše.
K tomuto rozhodnutí by bylo vhodné záležitost projednat se sousedním Rakouskem.
Je však skutečností, že ani na této hranici není ze strany sousedů vše
v pořádku a kůrovec se nerozšiřuje z naší strany, ale naopak zde hrozí
nebezpečí pozdního zpracování v sousedním státě. Dnes se to již objevuje
v porostě 149 A (holina, vývraty ve vrcholové části), kde horzí rozšíření
holiny kůrovcem a větrem s dalekosáhlým dopadem do této I. zóny. K řešení
varianty nezasahovat mne vede jednak skutečnost již uváděná, a pak současný
stav přirozené obnovy v těchto porostech. Většina zmlazení smrku se objevuje
a přežívá pouze na rozpadajícím se dřevě padlých stromů. Vzhledem k buření
a dalším faktorům nemá nálet přímo na zemi šanci na přežití. Bude se měnit
přirozeně i složení dřevin pod starými soušemi, např. v porostu 72A bude
nejenom znlazení smrku, ale uvolní se i zmlazení buku a jedle. Je pozoruhodné,
že např. na Smrčině ve výškách okolo 1280 m nm. se objevuje pod porosty
nejen zmlazení smrku, ale i buku. Zároveň se objevuje příměs jeřábu na
většině plochy. Vzniká zde nový les, který bude mít jiné složení jak druhové,
tak věkové, než v sousední uměle zalesněné smrkové monokultuře v porostě
149A2. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by zde došlo k zásahu a nastolení
režimu zásah-holina-zalesnění (bez posledního nelze zachovat existenci
lesav této výšce) bude tento nově vznikající opravdu přírodní les zničen.
Pokud tedy mohu shrnout:
1. Současný rychlý rozpad porostů je způsoben celkovou zátěží porostů,
znemožnění zpracování roztroušených polomů a vývratů a jednotlivých kůrovcových
stromů v minulých letech. Dále pak v zóně SMRČINA i rozšíření kůrovce i
ze II. zóny (151E1). V tomto porostu je současně největší rozšíření kůrovce
a zde se také provádí rozsáhlý zásah.
2. Přirozená obnova smrku obou lokalit může nastat prakticky pouze
na rozpadajícím se dřevě, zastínění a ochrana porostů mateřským hlavním
porostem - jak zdravým porostem, tak soušemi.
3. Současný stav přirozené obnovy v některých nižších polohách - smrk,
jedle, buk, ve vyšších polohách smrk, jeřáb, vtroušený buk, dává předpoklad
vzniku přírodního lesa druhově a zejména věkově diferencovaného.
Na základě výše uvedených skutečností doporučuji:
1. Ponechat obě lokality samovolnému vývoji s výjimkou porostu 169
A1, kde navrhuji zasahovat. Uvedený porost považuji za příklad diferencovaného
přístupu zásahu v I. zónách (zamezit urychlený rozpad porostů a zároveň
zabránění rozšíření lýkožrouta smrkového do okolních porostů II. zón).
2. V obou lokalitách provádět monitoring lýkožrouta smrkového feromonovými
lapači a vést evidenci o jeho vývoji.
3. Sledovat vývoj přirozené obnovy těchto porostů a dokumentovat jej.
4. V případě delšího (min.10 let) neúspěchu obnovy v některých částech
lokalit a urychleného rozpadu porostů zajistit podsadby pod těmito porosty
(síji smrku do rozpadajících se kmenů, pařezů, případně sadba obalovaných
sazenic do těchto pařezů).
Uvědomuji si, že můj návrh není z hlediska lesnického odpovídající,
ale doporučuji, aby vyhledem k poslání NP, kterým je mimo jiné i ochrana
přírodních procesů, byl realizován se všemi riyiky. Pokud se projeví tato
teorie neschopná, je třeba již v tomto směru přestat experimentovat. Rizika
spojená s lesnickou praxí jsme již schopni posoudit ze zkušeností lesníků
v minulosti i současnosti v lesích hospodářských. Přírodním procesům jsme
v tomto roysahu zatím možnost v delším časovém období nedali.
Příloha:
1.Porostní mapa I.zóny Trojmezná
2.Porostní mapa I. zóny Smrčina