MINISTROVO ROZHODNUTÍ O ŠUMAVĚ JE HORŠÍ NEŽ KALAMITA
Kůrovcová kalamita trápí Šumavu již od roku 1984. Doznala rozsahu,
při němž je každé řešení špatné. Už více než deset let volíme mezi dvěma
zly. Které je horší? Suchý les s odumřelými dospělými stromy, ale živým
přirozeným zmlazením nebo velkoplošné holoseče s umělou výsadbou?
Jak je možné, že se kalamitu nepodařilo za patnáct let zvládnout? Příčiny
jsou dvě - nedůsledná asanace v místech, kde se prováděla a stálé střídání
koncepcí. Ministr Kužvart změnil přístup ke kůrovci již potřetí za dobu
existence Šumavského národního parku, celkem tedy počtvrté (park vznikl
v roce 1991). Poslechl své poradce a nedbal na doporučení předních odborníků
Akademie věd i svého vlastního odborného grémia pro národní parky, významně
překročil i limita stanovená Vědeckou radou parku. Povolil kácení kůrovcem
napadených stromů v nejcennějších částech Šumavy, v tzv. prvních zónách
národního parku. Zde dosud platil přísný zákaz jakékoli lidské činnosti.
Záruky, že tentokrát bude asanace prováděna pořádně si však nevyžádal.
Ministr vydává své rozhodnutí za příklad diferencovaného přístupu ke
kůrovci, protože omezil kácení na jednu třetinu rozlohy prvních zón. Zbylé
dvě třetiny zůstanou bezzásahové. Neříká ovšem, že polovina ze zbývajících
dvou třetin je buď kůrovcem sežraná, nebo jde o smíšené porosty, takže
zde zásahy nemají smysl, a ve druhé polovině lesy vůbec nejsou. O jaké
diferenciaci tedy mluví?
Ministr považuje své rozhodnutí za kompromis mezi dvěma variantami:
nekácet vůbec nebo kácet všude. Bezzásahovost je však základním atributem
přirozených ekosystémů v prvních zónách národních parků. Spor o rozsah
těžby v 1. zónách tu byl již před několika lety. Vedení Správy národního
parku Ivana Žlábka udělalo "kompromis" a v roce 1995 zmenšilo první zóny
téměř na polovinu, takže nyní tvoří pouhých 13% z jeho celkové rozlohy.
Pro srovnání - průměrná velikost prvních zón národních parků střední Evropy
je 52%. Do první zóny byly tehdy zařazeny výhradně přirozené ekosystémy
s tím, že se v nich za žádných okolností nebude zasahovat. Ve druhých zónách
začala razantní těžba. Nyní se situace opakuje, "kompromis" však již dělat
nelze. První zóny totiž není možné dále smysluplně zmenšovat. Proto ministr
zrušil jejich bezzásahovost, tím však zpochybnil opodstatněnost existence
národního parku. Ten už se teď svým ochranným režimem nebude lišit od chráněné
krajinné oblasti.
Než zaujmeme stanovisko ve sporu o kácení stromů v prvních zónách národního
parku, měli bychom zodpovědět dvě otázky:
Chceme v naší zemi uchovat jako klenoty přírodního dědictví místa,
kde necháme pracovat přírodu bez zásahů člověka?
Chceme zachovat na Šumavě národní park?
Jestliže ano, musíme jej začít chránit.
MVDr.Jaromír Bláha je vedoucím programu Lesy v Hnutí
DUHA
duben 1999