FALEŠNÝ KOMPROMIS MINISTRA KUŽVARTA


Až dosud byly první zóny Národního parku Šumava, které chrání jeho nejcennější části, pro motorové pily tabu. Od letošního jara již nebudou. Ministr životního prostředí vyhověl lesním inženýrům ze správy parku a zrušil bezzásahový režim ve významné části prvních zón. Nedbal přitom doporučení vlastního odborného grémia pro národní parky a plejády předních českých biologů včetně dvou ředitelů příslušných ústavů Akademie věd. Aby nebyl podezírán z nekompetentního rozhodnutí, dovolává se ministr Kužvart závěrů vědecké rady parku.
Nepochybně má plnou podporu řady lesních inženýrů. Naprostá většina z nich je přesvědčena, že les se bez jejich péče neobejde a k odvrácení kůrovcové katastrofy musí kácet každý napadený strom bez ohledu na následky. Jak nesmyslný je takový přístup v přirozeném ekosystému si mohou přečíst v libovolné učebnici populační biologie. Nejcennější zbytky smrkových pralesovitých porostů se nám dochovaly jenom proto, že tam nikoho z předchozích generací lesníků nenapadlo zasahovat proti kůrovci. Při pohledu na některá lesů zbavená pohoří se navíc naskýtá otázka, co je vlastně větší pohroma: kůrovec nebo holiny?
Naštěstí mezi lesníky existují lidé, kteří uznávají, že alespoň v chráněných územích je třeba zohledňovat přírodní podmínky a stav lesa. A právě tito lesničtí odborníci prosadili ve vědecké radě parku i přes nesouhlas biologů z Akademie věd, kteří trvali na zachování bezzásahovosti, usnesení, že ve výjimečných případech by měla být asanace kůrovce prvních zónách povolena. Vědecká rada ovšem stanovila, že výjimečné zásahy je možné připustit pouze v nepůvodních porostech, které byly k prvním zónám přiřazeny při zarovnávání jejich hranic, a ve specifických případech záchrany cenného genofondu.
Dopadlo to jako v pohádce o jezinkách. Vedení národního parku se sice zaštiťuje stanoviskem vědecké rady, žádá však kácet i v přirozených ekosystémech. Miloš Kužvart přidal ještě 10% ploch prvních zón navíc. Pro jistotu.
Krom řady nesouhlasných stanovisek odborné obce biologů, měl tedy Kužvart k disposici doporučení dvou poradních orgánů: vědecké rady, jejíž členy vybral ředitel národního parku a která připustila asanaci kůrovce jen ve výjimečných případech; odborného grémia pro národní parky, které jmenoval sám ministr a jenž mu doporučilo zásahy v prvních zónách nepovolovat. Miloš Kužvart se rozhodl pro svérázné řešení, které kdoví proč vydává za kompromis. Povolil kácení téměř všude, kde to má ještě vůbec smysl. Ministrovi poradci publikují jeden za druhým články, kde chybí byť jen náznak odborné argumentace, což řeší prostým obviněním oponentů z radikalismu a fundamentalismu, poněkud křečovitě působícím tváří v tvář kritice profesorů z Akademie věd. Za oběť motorovým pilám tak padnou letos na jaře i některé zbytky šumavských pralesů, klenotů našeho přírodního dědictví.
 
Jaromír Bláha je vedoucím programu Lesy Hnutí DUHA
(duben 1999, psáno pro deník Slovo)