"Šumavská kauza" očima odstupujícího ředitele odboru ochrany přírody MŽP Petra Rotha nejen o Šumavě
1. zóny NP Šumava před definitivním zánikem ?
Je tomu právě rok, kdy náměstek ředitele Správy Národního parku Śumava ing. Zatloukal přišel s receptem, jak "uzdravit" 1. zóny od napadení kůrovcem. Vycházel přitom z jakési analogie s potíráním epidemických chorob: pokud se - podle něj - provede účinný zásah, jímž se během jediné sezóny ve všech napadených prvních zónách odstraní aktivní kůrovcové stromy, bude nebezpečí kůrovce navždy zažehnáno a bude možné dát průchod tolik diskutovaným samořídícím procesům. Na základě této argumentace, velice detailně propracované, se k takové představě - především na základě přesvědčování velmi omezeného počtu poradců, bohužel postrádajících jak povědomí o principech ochrany přírody, tak i elementární ekologické vzdělání - přiklonil i ministr Kužvart a dal tak zelenou stanovisku MŽP, doporučujícímu kácení a další zásahy v prvních zónách. Ty byly potom skutečně realizovány a vyvolaly i známou blokádu jedné ze dvou nejcennějších lokalit národního parku včetně všech souvisejících reakcí.
2. února 2000 se na MŽP v Praze uskutečnila porada o "koncepci dalšího postupu v 1. zónách NPŠ". Během ní byl parkem předložen požadavek na rozšíření zásahového území v 1. zónách o 260 ha proti roku 1999. Co to ve skutečnosti dokládá? Nejen smrtelné a možná defeinitivní ohrožení lesních ekosystémů v 1. zóně, ale především to, že Zatloukalova koncepce - jak bylo ostatně evidentní již loni - naprosto zklamala. Důvod je prostý: použijeme-li uvedenou medicínskou analogii, zvolený postup bude účinný, eliminujeme-li všechny nositele "epidemie" - za předpokladu, že v okolí žádní nejsou. Kdyby tedy v NPŠ byly "nemocné" 1. zóny obklopené zdravými porosty, mohla by být terapie úspěšná (pomieme-li, že smyslem národních parků vůbec není mít v nich "zdravé" porosty). Bohužel 1. zóny jsou obklopeny zónami druhými, které jsou kůrovcem napadeny v takovém rozsahu, že kalamia zde není zvládnutelná. Celkem logicky tedy musí neustále dochzet k "reinfikaci" "vyléčených" 1. zón, a to až do úplného konce - vzniku holin na místech nejcennějších porostů a tedy i zániku jednoho z nejvýznamnějších fenoménů, pro něž byl NPŠ vyhlášen. Ačkoli je tedy kolaps Zatloukalovy koncepce evidentní, je zrovna tak evidentní, že stanovisko MŽP bude opět souhlasné.
Je tedy Šumava ztracena? Teoreticky ještě ne. Médiím často uniká, že o zásazích v 1. zónách nerozhoduje MŽP, ale útvar státní správy ŠNP. Ten je správním orgánem a před vydáním rozhodnutí je ze zákona povinnen zjistit skutečný a úplný stav věci. Stanovisko MŽP je pouze jedním z mnoha stanovisek účastníků řízení i dotčených orgánů státní správy. Pokud bude útvar státní správy chtít - a moci - rozhodovat v souladu se zákonem, nebude moci přehlédnout, že loňská žádost byla zdůvodňována právě jednorázovým, všespasitelným zásahem. Jistě bude mít k dispozici podrobný rozbor úspěšnosti loňského zásahu,a to i se započtením faktu, že lesníci zasahovali nad rámec vydaného rozhodnutí. Tvrdíme-li, že jsme právním státem, potom chci věřit, že na správní orgán nebude vyvíjen žádný nátlak a že mu bude umožněno rozhodnout tak, aby Národní park Šumava neztratil důvod své další existence. Neboť bez ohledu na různost názorů se skutečně ekologicky vzdělaní lesnící shodují na jednom: při pokračování Zatloukalovy koncepce budou 1. zóny do 5 let naprostým bezlesím.
Petr Roth - autor byl 4 roky ředitelem odboru ochrany přírody MŽP