Mezi Magorem a Inženýrem

"Národní park je rozdělen do tří zón: I. zóny přísné přírodní, II. zóny řízené přírodní, III. zóny okrajové".... Tolik informace na zadní straně mapy Šumavy...
V autokempu v Nové Peci u Lipenské vodní nádrže se vyjímá vojenský stan označený nápisem Trojmezenský prales. O pár set metru výše, přímo v dotyčném hvozdu, se turisté šplhající za výhledem na Plešné jezero dočtou o tom, že pila je horší kůrovce. Podrobnější vysvětlení k této strohé informaci poskytují v ústní i v tištěné podobě aktivisté u jezera. Případné zájemce potom s radostí zapojují do mírumilovné blokády kácení jednoho z posledních zbytků přirozených horských smrčin v naší zemi.
Po chvíli odpočinku jsme vysláni do západní půli rezervace, kde nacházíme skupinku pěti lidí. Projít stezku napříč jimi stráženým územím trvá téměř hodinu. Dva z přítomných právě dojíždějí. Dřevorubci mohou přijít odkudkoliv a kdykoliv. Zpěv motorových pil operujících v "našem" pralese nepříjemně splývá s písní jejich sestřiček zachraňujících před kůrovcem II. zónu národního parku a celý ten koncert hravě přehluší tamtéž pracující vrtulník. Situace tedy vyhlíží velmi optimisticky - ne však pro zastánce bezzásahové I. zóny. Za šest dní blokády zatím padlo 30 stromů, nejvíce potom pilou "Inženýra", člověka schopného objevit se ve správné chvíli na nejnečekanějším místě. Dnes se mu podařilo skolit 15 stromů aniž kdokoliv z blokádních něco postřehnul.
Mimochodem, podobně jako na jiných místech, se těchto 15 jednotlivých dřevin sešlo poněkud pohromadě, takže vzniklý prostor nápadně připomíná mýtinu. Pro zjednodušení a lepší orientaci tak účastníci blokády vzniklé skupiny pařezů nazývají, i když o nic podobného se pochopitelně nemůže jednat, neboť podle tvrzení Správy národního parku Šumava tu žádné mýtiny vytvářeny nebudou... Jejich jména odpovídají přezdívkám dřevorubců (U Inženýra, U Magora,...) a vypovídají o jejich investicích (například autor mýtiny Honda použil vytěžené peníze ke splacení části leasingu na nový automobil), popřípadě o různých událostech (například U foťáku roztrhali zřejmě nefotogeničtí dělníci aparát jednoho aktivisty...).
V 6 hodin ráno potom přicházím na čerstvou Inženýrovu mýtinu. Připadám si trochu jako kovbojové z westernů, kteří po návratu domů nachází postřílenou rodinu.. "Tak to jsme, kluci, nezvládli"... Poslední pohlazení a přetáhnout rubáš... Přehlížím poblíž stojící označené stromy a doufám, že jim ta vertikální poloha zůstane. Pohled na některé z odepsaných dřevin ve mě vzbuzuje hluboký obdiv k odborníkům, kteří v pro laické oko jednoznačné sterilní souši rozpoznají kůrovcový strom... Nebo je to podobný omyl jako těch pár naprosto zdravých stromů ležících bez života přede mnou....?
Po dvouhodinové bezeslovné (a o to přínosnější) konverzaci s nádherným pralesem přichází poměrně sympatický pár se psem a motorovým odkorňovačem. Pokácené stromy totiž musí dřevorubci zbavit kůry, aby zlikvidovali "brouka" a nechat je lesu ležící. Tak poskytnou nové generaci smrčků alespoň kvalitní půdy, když už nevytvoří stín a ani vláhy příliš nezadrží... Inženýr má tedy na dva dny práce vystaráno a právě díky mé přítomnosti by se zatím neměl s pilou "poohlížet" po zaměstnání na delší časové období.
Z druhé zóny sem doléhá ryk vrtulníku. Tady se pokácené stromy ležet nenechávají. Z "řízené přírodní zóny" se stává zřízená...
Ty, co to prý nají všechno na svědomí, vidět není. Stejně jako my se těší ze slunečného počasí a spokojeně si prokousávají své chodbičky pod kůrou okolních dřevin. Také oni chtěli zachránit šumavské lesy. Byla to od věků právě jejich práce udržovat porosty zdravé.
A tak se tu teď sešly dvě party zachránců: jedni zabíjejí nemocné stromy a ti druzí se snaží jejich činnost zastavit kácením dotyčných dřevin, což však vede k oslabení dalších stromů vystavených nyní větru a slunci. Kdo se pak těch ujímá, je nad to slunce jasné. Natolik intenzivní léčebnou kůru nemůže přežít ani tak silný a zdatný organismus, jakým je Trojmezenský prales.
Inženýr umlčel odkorňovač a odchází domů. Brouzdám se mezi borůvčím na místo srazu blokádníků načerpat nové informace a energii na další den. Bude se hodit. Sedíce pod skupinou stromů označených k pokácení a diskutujíce s přítomným dřevorubcem nad záchranou Šumavy budeme s kamarádem marně volat do éteru pro nové síly, které by měly dále bránit kácení po našem odchodu s přivolanou policií. "Potřebujeme posily na půli cesty mezi Magorem a Inženýrem!"

Petra Vetečníková