Na Šumavě vypukla blokáda. Hned se vyrojili
tací, kterým je jasné, že blokádnící jsou od někoho navedení, eventuelně
zaplacení samozvanci , v nejlepším případě jsou to pomýlení mladí lidé,
kteří neví co chtějí. Kdo a proč vlastně blokuje
Trojmezenský prales ? Blokující jsou z mnoha nevládních organizací , především
z hnutí Duha ale i z ČSOP, STUŽ, Nesehnutí, Děti Země a pod. K blokádě
nevyzvala ani jedna z účastnících se občanských sdružení ale skupina pěti
odborníků jako k poslednímu kroku, když se všechny ostatní cesty uzavřely.
I tito vyzývatelé byli označeni za diletanty a ztroskotance. Podívejme
se na ně : Ing. Karel Kaňák. CSc - vědecký pracovník, lesník, Ing. Leo
Koš?ál, lesník, člen odborného grémia ministra pro národní parky, ing.
Igor Míchal CSc, lesník a ekolog, Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc.
emeritní profesor Mendlovy lesnické a zemědělské university Brno, posledním
je autor tohoto článku. Na svoji obhajobu chci uvést pouze to, že jsem
pracoval dvacet let jako profesionální ochránce přírody, zabýval jsem se
biomonitoringem a naposledy jsem v barvách Agentury ochrany přírody a krajiny
řešil rezortní úkol: Zonace a management národních parků a chráněných krajinných
oblastí.
Je třeba říci že o nekácení v první zóně neexistují zásadní odborné
rozepře, nekompetentní rozhodnutí ministra Kužvarta a Správy národního
parku bylo motivováno politicky. Je vhodné připomenout : ministr Kužvart
si svolal odborné grémium, které mělo posoudit zda kácet v prvních zónách
nebo ne. Toto grémium mu poměrem hlasů 6:2 (jeden byl nepřítomen a dodatečně
hlasoval proti) sdělilo jasně -nekácet. Odbor ochrany přírody ministerstva
prostřednictvím ředitel Petra Rotha rovněž Kužvartovi doporučil nekácet.
Ředitelé Botanického a Entomologického ústavu Akademie věd se vyjádřili
také zcela jasně - nekácet.
Cílem blokády je jednak zamezit kácení alespoň v tom jednom kousku
první zóny - v Trojmezenském pralese a za druhé - obnovit diskusi o managementu
první zóny v NP Šumava. Pokud jde o ten první cíl - daří se to asi z 70-ti
procent, ten druhý se snad podařil úplně. Aktivisté v první zóně netáboří,
mají stan ve veřejném kempu v Nové Peci. Do první zóny však vstupují převážně
bez řádného povolení. Dřevorubci, kteří do první zóny vstupují, nejsou
zaměstnanci parku a povolení ke vstupu také nemají. Nadto při práci kouří
a nedopalky házejí pod sebe, mají tam volně pobíhající psi bez náhubku
a vodítka, odhazují tam odpadky a jak prokázala inspekce, kácejí stromy,
které vůbec nejsou napadeny kůrovcem. Kdo tedy porušuje zákon?
Kdo vlastně kácení v první zóně povolil ? Na základě předběžného souhlasu
ministra si kácení povolila správa NP Šumava sama. Ministr s kácením vyslovil
souhlas přesto, že mu odborné grémium i jeho vlastní odbor ochrany přírody
radili - nekácet.
. Lesníci si zřejmě pletou národní park s anglickým parkem. .Z
pohledu lesníka se zdají bouře, vyvracející stromy a celé lesy, záplavy
nebo masové rozmnožení hmyzu jako katastrofy. Z pohledu ochrany přírody
jsou to opakovaně se vyskytující přirozené události. Kde způsobí bouře
nebo sníh mezery v lesních porostech a k zemi se tak dostane více světla,
vznikají v tmavých lesních porostech nové porostní struktury - začíná nová,
bohatě různorodá fáze vývoje lesa. Mrtvé, trouchnivějící dřevo je životní
základnou pro druhově bohatý svět mikroorganismů. Kořenové „talíře" a křížem
krážem ležící kmeny nabízejí na nejmenším prostoru ideální podmínky pro
novou generaci lesa.
Hmyz, jako např. kůrovci, využívají odumírající stromy. V periodických
hromadných výskytech (přemnoženích) způsobují i zánik starších stromů a?
již jednotlivě či na souvislých plochách. Také stojící, trouchnivějící
stromy jsou důležitou součástí přírodního lesa. Tvoří obohacení nabídky
životního prostoru a možností života pro hmyz, houby a ptactvo, vázané
na výskyt mrtvého dřeva, jako např. pro brouky, dřevokazné houby a datlovité
ptáky. Stojící mrtvé stromy, které se postupně rozpadají, jsou nesmírně
důležité. Od okamžiku, kdy strom odumře do chvíle kdy padne celý k zemi
uplyne obvykle 5 až l5 let. Dřevorubec to stihne za pět minut ! Zástin
mrtvých stromů tvořící specifické mikroklima je pro přirozenou obnovu lesního
porostu naprosto zásadní. V přírodních lesích se udržuje v rovnováze vznik
a rozklad rostlinné hmoty. Mladé stromy se vyvíjejí a dorůstají, staré
odumírají a začleňují se znovu do přirozeného koloběhu. Jak se praví na
naučné stezce v Bavorském lese : „Stromy přicházejí a odcházejí - les zůstává."
Nikdo snad nepochybuje o tom, že kůrovec je škůdce. Jenže pojem škůdce,
je pojem hospodářský, nikoliv ekologický. Proto má smysl v hospodářském
lese a ne v národním parku a už vůbec ne v pralese. Vím že lesníci se otřesou
odporem - ale musím to říci - v pralese má kůrovec svoje místo, stejně
jako smrk.
Národní parky jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním
měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností
málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda
mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškeré využití národních parků
musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v
souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Národní
parky mají tři zóny jejichž režim se výrazně liší. Podle klasifikace IUCN
(Světový svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů) národní park je
zřízen hlavně pro ochranu ekosystémů a rekreaci Šumavský národní park je
náš největší NP . Není poškozen kůrovcem, ale způsobem, jak se problematika
kůrovce řeší a jak je provedena zonace. Necennější část každého národního
parku se nazývá přírodní nebo také první zóna. Jsou to plochy původního
nebo přirozené charakterů, do kterých už člověk řadu let nezasahoval. První
zóna na Šumavě zahrnuje asi 13 % rozlohy parku je tvořena 135 samostatnými
ostrůvkovitými částmi, což v Evropě ani ve světě nemá obdobu . Tato fragmentace
první zóny způsobuje hlavní problémy. Na Německé straně je vyhlášen park
Bayerischer Wald (Bavorský les), první zóna se skládá ze čtyřech částí
a tvoří 40 % výměry parku. Již při letmém srovnání je vidět, že u našich
národních parků je zjevná nesrovnalost v pojetí prvních zón.
Každý ví, že prales je pralesem, pokud se tam nekácí, to pochopí i
dítě. Nejednodušší způsob jak zpochybnit bezzásahovost v Trojmezenském
pralese je zpochybnit jeho „pralesovitost". To se dost dobře dělá za zeleným
stolem, ale kdo do Trojmezenského pralesa někdy vkročil, tomu to budou
zpochybňovat velice těžce. Jisté je že ani slavný Boubín nebo Žofín nejsou
stoprocentními pralesy - i tam lidská ruka zasáhla. Tomu se nevyhnula ani
Trojmezná. Směrem rakouské strany se pravděpodobně v hřebenové partii kácelo,
v lese se páslo. Sto let a možná i déle se v pralese proti kůrovci nezasahuje,
kácí se minimálně, nesází se vůbec. Území je silně nepřístupné a dokud
zde pohraničníci nepostavili silničku a želenou oponu, nedalo se sem dostat
a ni autem, ani povozem. Od roku 1933 je to rezervace. Dle svědectví Ing.
Míchala a ing Urbana se v tomto území nejméně od roku 1970 nezasahovalo
vůbec, území bylo „ za dráty", režim vstupu velmi přísný. Samotný argument
kácečů, že území není pravý prales, protože se tam v minulosti kácelo je
protimluv: „ Jestli -že se tam kácelo - tak to není prales - proto tam
budeme kácet - aby to byl prales (?)"
Z čísel poskytnutých samotnou správou NP Šumava je zřejmé, že největšího
rozvoje dosáhl kůrovec v letech 1995 až 96 . V té době správa NP zmenšila
první zóny a prohlásila je za nedotknutelné. Pokud jim tehdy nevadilo,
že se v celé první zóně nekácí, proč teď nechtějí přistoupit na (v pořadí
druhý) kompromis blokádníků - Trojmezenský prales - území menší než 1 %
rozlohy NP ? Není to náhodou proto, že by se mohlo ukázat, že les roste
i bez lesníků. Není to náhodou proto, že lesníci pro stromy nevidí les
?