Obelisk pro aktivisty
Když jsem někdy po půli července z tohoto místa žertovně zval Pražany na výlet do srdce vyholených šumavských hvozdů, netušil jsem, že události v této exotické a pod praporem Národního parku pět let pustošené končině naberou tak dramatický spád. Že se Šumavou budou zabývat titulní strany deníků i prime timy elektronických médií. Příčina je prostá: na Šumavě se, zatím nesměle, ozvala tolik vzývaná občanská společnost. Ti z nás, kteří si vidí dál než na špičku nosu a kteří byli ochotni obětovat pohodlí, hygienu i podstatnou část prázdnin, vyhlásili u Plešného jezera nenásilnou blokádu Trojmezenského pralesa (vyhlášen chráněnou rezervací jinými moudrými lidmi už před šestašedesáti lety). Prázdniny neprázdniny, kácení pralesa se stalo nejen pro ekologické aktivisty, ale i pro celou přírodovědeckou obec poslední kapkou trpělivosti.
Roman Joch napsal onehdá, že o odborném problému by měli rozhodnout odborníci, a ne aktivisti. Ti by prý naopak měli být odvedeni policií pro násilné vniknutí na cizí pozemek. Tento obecně rozšířený názor prozrazuje hned trojí ztrátu orientace v problému. Šumava je veřejný statek, spravovaný z peněz občanů, který by měl být občany kdykoli svobodně kontrolován. Není to soukromý pašalík ing. Žlábka, který stačil ze Šumavy pod různými záminkami beztrestně vyvézt a prodat bezmála milion kubíků dřeva (stát mu přispívá na těžbu, zisk zůstává jeho), a to včetně stovek nezákonně vykácených souší, a který se tak ve vztahu k veřejnosti rád chová. (Desítky prominentů denně vjíždí na jeho různé výjimky i bez nich do jádra parku, kam veřejnost nesmí ani pěšky, což je kdekoli na druhé straně Šumavy nemyslitelné.) Autoři jako Joch však netuší, že o zásazích na Šumavě už rozhodli odborníci (odborné grémium ministra ŽP pro N árodní parky, vedoucí pracovníci Botanického ústavu. Entomologického ústavu, Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity, Ústavu ekologie krajiny, Přírodovědecké fakulty UK etc.). Potíž je v tom, že rozhodli opačně, než - v tomto případě "neodborník" - ministr Kužvart: zásahy v pralese svorně vyloučili, důrazně před nimi varovali a řekli proč. Pět z nich, mezi nimi dva členové ministrova grémia (!), dokonce ve veřejném prohlášení Zachraňme zbytky šumavských pralesů, k nenásilné blokádě pralesa vyzvalo.
Básník Adalbert Stifter před 160 lety o Plešném jezeře a jeho okolí napsal: "Kdykoli jsem vystoupil k pohádkovému jezeru, zmocnil se mě nepřemožitelný pocit nejhlubší osamělosti.... Naproti pásu lesů stoupá kolmo vzhůru skalní divadlo jako šedivá stěna... Člověk zde může prodlévat a přemýšlet celé dny, a m yšlenky, jež se mu vynořují v m ysli, nenaruší žádný zvuk, leda pád jedlové šišky nebo kratičký skřek ptáka." Kdyby tušil! Ve chvíli, kdy se v této romantické scenérii rabiátsky rozeřvaly motorové pily, pokusilo se tomu pouhou přítomností řadu týdnů bránit několik desítek kurážných lidí. Zjistili, že se tu nezákonně kácí i zdravé stromy. Byli nakonec těmi, kteří tu už léta porušují vládní nařízení i zákon č. 114/92 (minimálně v paragrafech 16 a 88), obviněni z porušení zákona. N epochybuji však o tom, že bezejmenní aktivisti si tu jednou vyslouží stejný obelisk jako Adalbert Stifter: doufám jen, že to nebude na vyprahlé holině nad vyschlým jezerem...
Vladimír Just
publicista
Metro, 20.08.1999
