EKOLOGIČTÍ ODBORNÍCI, POLITICI A KŮROVEC


"Máme absolutizovat poslání národního parku jakožto přírody nedotčené", ptají se poradci ministra životního prostředí Josef Běle a Tomáš Hájek v článku "Ekologičtí fundamentalisté a kůrovec" (HN, 13.4.).
Spor, který je na Šumavě veden, se však dnes netýká národního parku jako celku, nýbrž výhradně prvních zón, jež tvoří jen malý zlomek jeho rozlohy. Tyto nejcennější části parku chrání pouze přirozené ekosystémy. Již skutečnost, že nejsou ochotni rozlišit tyto dvě kategorie, může svědčit o míře nezaujatosti autorů.
Kontext Běleho a Hájkova komentáře však klade širší otázky: mají být určité nejcennější plochy - klenoty našeho přírodního dědictví - uchráněny před zásahy člověka, tedy ponechány přírodním procesům? Takto šetřeny by měly být první zóny národních parků a některé přírodní rezervace, celkem něco kolem dvou procent rozlohy státu. Kužvartovi poradci říkají, že nikoli, protože kůrovce zvládnou jedině motorové pily. Kdo si myslí něco jiného, je fundamentalista.
Tohoto pejorativního přízviska se tak dostává ředitelům dvou ústavů akademie věd, odbornému grémiu ministra životního prostředí pro národní parky, řadě předních biologů několika univerzit i ekologickým organizacím.
Ekologům autoři vytýkají, že nejsou ochotni k ústupkům a jejich postoj povede ke zneužití kůrovcové kalamity. Jsme přesvědčeni, že žádný ze skutečně profesionálních ekologů nepřistupuje k odborným poučkám jako ke zjevené pravdě. Právě naopak. Profesionální přístup by měl být především ve způsobu kladení otázek a hledání odpovědí. Stále nezodpovězené přitom zůstávají odborné otázky klíčového významu: Proč nebyly zpracovány výsledky sledování dosavadního průběhu kalamity? Které funkce lesa jsou zničením stromového patra kůrovcem narušeny? A konečně ta nejdůležitější otázka: Které funkce lesa bude plnit paseka lépe než kůrovcem poškozený, přesto však třeba i jen z 10% žijící porost?
 
Na otázku nezbytnosti asanačního zásahu proti kůrovci přinesl odpověď inventarizační průzkum v sousedním Národním parku Bavorský les. Ten přečkal kůrovcovou kalamitu sice ze značné části "sežraný", zato však s bohatstvím přirozeného zmlazení nových stromků pod uschlými porosty, které dávají základ novému, geneticky kvalitnějšímu lesu. To o pustých šumavských holinách říci nelze. Bavorská správa národního parku přitom ušetřila značné prostředky daňových poplatníků, jenž naše ministerstvo platí za těžbu, dopravu dřeva a umělé znovuzalesnění, které přitom potlačuje přirozené selekční tlaky. Bohužel politizace problému jakoukoliv profesionalitu vylučuje, protože už samotné otázky jsou zpolitizované.
A právě politických důsledků kalamity se Kužvartovi poradci bojí ještě více než samotného kůrovce. Právem očekávají, že šumavského hmyzího strašáka bude i nadále zneužívat lesnická lobby, podnikatelé s komerčními zájmy v přírodních rezervacích a některé politické skupiny ve snaze omezit pravomoci ochrany přírody. Logika poradců je zřejmá. Namísto, aby se ministerstvo životního prostředí snažilo veřejnosti vysvětlit, proč není možné v rezervacích holosečně rubat lesy či stavět masivní rekreační střediska, raději nátlaku ustoupí a proti doporučením odborníků obětuje bezzásahový režim první zóny národního parku.
Jiným důsledkem politizace odborných problémů jsou stále sílíci tlaky na udělování nejrůznějších výjimek. Tento trend považujeme za ještě více deprimující - vede k právnímu nihilismu, neúctě k zákonům a obecnému přesvědčení, že určitými známostmi se dá dosáhnout všeho. Takový přístup odporuje jak liberálnímu, tak konzervativnímu ekonomickému přístupu. Pravidla mají být jasná a stejná pro všechny.
 
Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA
RNDr. František Krahulec CSc., ředitel Botanického ústavu Akademie věd ČR
19.4.1999