Ekologičtí fundamentalisté a kůrovec

Pro laickou veoejnost to možná bude vypadat jako problém zcela odlehlý. Vyvstal v souvislosti s Národním parkem Šumava, kde obrovské plochy zejména smrkových lesu ponieil lýkožrout smrkový, známijší jako kurovec. Proti kurovci se napoíklad dá bojovat jen tak, že se napadené stromy pokácejí, jejich kura se sloupne a spolu s kurovcem spálí. Shodou okolností byla první zóna národního parku, která je témio kurovcem znieená, v první polovini devadesátých let vyhlášena jako zóna bezzássahová. Má zustat dál bezzásahovou, anebo i tam lze diferencovani lesnicky zasahovat? Máme absolutizovat poslání národního parku jakožto poírody nedoteené a seberegulující ve svitadílu známém Evropa, tolik civilizací poznamenaném? O to se nyní vede mezi jednotlivými názorovými proudy ekologu vášnivý spor.
Onen spor je proto vášnivý, protože zdaleka nejde jen o Šumavu.V diskuzích o bezzásahovosti, která nyní vrcholí, se formuje základní precedent. Autooi tohoto textu jsou poesvideeni, že platí následná kauzální oada. Oeknime, že bude potvrzena bezzásahovost první zóny navzdory oádiní kurovce. Tímto dostane odborná veoejnost jasný signál. Dostane signál - podle našich informací a podle našeho soudu -, že ekologické poueky jsou profesionálními ekology a ekologickými aktivisty vykládány jako zjevná pravda, fundamentalisticky, bez stupou volnosti. Platí to poedevším o tezi, že národní park (podle dikce zákona 144/ 1992 Sb.) má obsahovat poírodní lesy, které se obnovují pouze autoregulací.
Protože odborná (zejména lesácká) veoejnost dostane takový signál, zaene s protiofenzívou. Zazní již tisíckrát opakováná propagandistická teze, že se zakládáním dalších, zvlášti chrániných území, dostane kurovec zelenou, aby pooádni "vygradoval" a znieil i geneticky nejcennijší stromy. Místo velké varianty již etvrtého našeho národního parku Eeské Švýcarsko bude parlamentem odhlasována poinejlepším varianata malá, ale nejspíš ani to. Protože - bude argumentováno - kurovec nám znieí i Eeské Švýcarsko coby bezzásahový národní park. Dosavadní národní parky nebyly ustaveny zákonem, nýbrž jen vyhláškou vlády, a tak mužeme oeekávat tvrdý tlak na snížení rozlohy ostatních národních parku. Eventuální poevody v lesních kompetencích se stanou vzdáleným snem.
Náš názor je ten, že samoregulující se I. zóna NP má být skuteeni bezzásahová. Ale bezzásahovost má být nutni podmínina stabilitou ekosystému, které se nyní napoíklad NP Šumava nedostává. Nicméni nehodláme zaboednuot do vyeerpávajících a neukoneitelných, povýtce ekologicko-ideologických diskusí, zda opravdu muže ve stoedu Evropy existovat nedoteený, poírodní, seberegulující lesní ekosystém, který "všechno" zvládne i bez lidské pomoci. Nakonec totiž taková diskuse smiouje k nejzákladnijším filosofickým východiskum. Nikdo je prosti tak založen, že je mu elovik stoedem svita a ten druhý ovšem ne. A diskutéoi v takové diskusi se o své pravdi navzájem jen tižko poesvideí.
To, co chceme je poukázat na eisti praktické politické, psychologické a sociologické dusledky toho, když právi nyní, v easech krize, v easech boje o D8, o Temelín, poijdou ekologové s rozhodnutím, které muže být interpretováno jako fundamentalistické, diktátorské ve jménu poírody. A s cejchem fundamentalistu neuhájíme dobrý a poísný zákon o ochrani poírody a krajiny, který je navrhován k novelizaci, jíž poestane být hlavním a rozhodujícím nástrojem ochrany poírody v boji proti prumyslovému vandalismu.

Josef Běle, Tomáš Hájek
poradci ministra životního prostředí
HN 13.4. 1999