2.2 Struktura přirozeného zmlazení v horských polohách

Ve střední Evropě nejsou nedotčené plochy horských smrčin, z nichž by bylo možno odvozovat přirozené zmlazovací struktury. Představy o nich pocházejí z přírodě blízkých, ale přesto člověkem ovlivněných lesů.

Nejdůležitějšími dřevinami zmlazení jsou smrk a jeřáb, na přechodu ke svahovým polohám pak i buk.

Zmlazení smrku je v horských polohách zvláště vázáno na příznivá mikrostanoviště. Zejména vyvýšená místa a plochy bez hustého travního krytu nabízejí výhodné podmínky. Zetlelé dřevo velmi často po 20-30 letech tlení slouží jako vhodné stanoviště pro zmlazení. Naopak v hustých travních porostech se zmlazení smrku téměř nedostavuje. Toto základní rozložení zůstává za přirozených podmínek zachováno i v dalším průběhu života porostu a zapříčiňuje to, že vznikají mezernatě strukturované horské smrčiny parkovitého charakteru. Postupně se dostavujícím zmlazením smrku v dlouhých časových horizontech se vytváří vyhraněná diferenciace věková i výšková.

Jeřáb je na rozdíl od smrku rozšiřován zejména ptactvem.To roztrušuje semena sice zejména na vyvýšených místech, přesto je však vazba na lokální stanoviště u tohoto druhu výrazně nižší než u smrku. Jeřáb se zmlazuje i na travnatých stanovištích ještě dobře, proto je v současnosti rozptýlen po ploše i rovnoměrněji.

2.3. Podmínky uchycení semene na plochách odumřelého lesa

Možnosti náletu semene smrku jsou na velkých plochách odumřelých porostů v nejbližších letech hodnoceny jako spíše malé:

Naproti tomu bude jeřáb schopen se nově vysemenit a tím ještě rozšířit nabídku zmlazení i v příštích letech. Jeho semena jsou roznášena ptáky na větší vzdálenosti. Může se navíc uchycovat i na zatravnatělé půdě. Po několika letech je schopen svým zastíněním utlumit travní konkurenty a tím vytvořit příznivější podmínky i pro smrk. Na dílčích plochách bez podstatného zmlazení smrku v předstihu se očekává, že vývoj lesa povede znovu ke smrčině teprve přes mezifázi s dominancí jeřábu.

2.4. Ohrožení zmlazení na odumřelých plochách lesa

Kůrovec, který v posledním období v rámci jistého druhu reakce v nouzi napadl jednotlivé jedince smrkového zmlazení, není hodnocen jako vážné nebezpečí ohrožující zmlazení. Jeho vývoj ve slabých kmíncích, kde se nemůže rozmnožovat , se rychle zastavuje.

Klikoroh způsobí zánik jednotlivých mladších smrčků. Přednostně napadá jedince, mající po dlouhém zastínění spíše krnící formy.

Okus spárkaté zvěře platí primárně jeřábu a jen omezeně smrku. Právě jeřábu však připadá ve fázi znovuzmlazení velký význam. Jakmile odumřelé smrky padnou k zemi, utvoří po zkušenostech ze starších vývratových ploch koruny a ležící kmeny přirozenou obrannou bariéru proti přístupu zvěře. Jak účinná však bude za daných podmínek (suché stromy ztrácejí jehlice již na stojato a padají k zemi jako relativně lehce překonatelný skelet), ukáže až čas.

Plíseň sněžná může ve sněhově bohatých zimách lokálně decimovat smrkové zmlazení.

2.5. Definice , dostačujícího zmlazení v horských polohách

Při hodnocení smrkového zmlazení je třeba brát v úvahu časový horizont : není žádných pochyb o tom, že i bez lidského konání se všechny plochy odumřelého lesa NP v dlouhodobějším horizontu znovu vrátí do stavu, kdy budou kryty živými stromy.

Bylo by proto třeba přezkoumat, zda důležitá cílová poslání NP by vyžadovala v kratším časovém rámci jistý větší pokrok ve zmlazování, než odpovídá v přírodě probíhajícím procesům. Cíle proto udávají měřítko pro hodnocení stávajícího zmlazení.

Hlavní cíl NP - ponechat přirozenému průběhu co možná nejvíce nerušený průběh nevyžaduje z hlediska přírody žádný určitý stav zmlazení. Funkce protierozní ochrany půdy nejsou odumřelými porosty ovlivněny. Jak reliéf , tak hustý vegetační pokryv výrazně omezují riziko eroze. Rovněž ochrana zdrojů pitné vody není podle předložených posudků v nebezpečí. Rekreační funkce pro turismus je plněna. Cíle, odvozující se z funkcí lesa, ve svých důsledcích jsou v souladu s přírodními procesy.

Dotčeny jsou ale zájmy místního obyvatelstva, obzvláště spjatého s lesem. Dlouhodobost obnovních zmlazovacích procesů v horských polohách, stejně jako vznikající nezvykle mezernatá přírodní struktura horského smrkového lesa zčásti stojí proti přáním po co možná nejrychlejší znovuobnově předchozího stavu.

2.6. Zhodnocení stávajícího zmlazení v horských polohách

Počty jedinců z inventury horských poloh v r. 1996 celkově ukazují na fungující zmlazovací procesy. Z inventury ovšem nevyplývá plošné rozložení zmlazení. Podle místních hodnocení se liší hustota jedinců dle stanovišt. Půdy s překryvem kamenitého skeletu vykazují vyšší počty jedinců zmlazení, podzolované půdy na plošinách jsou naproti tomu zmlazeny velmi spoře. Proto bude různě dlouhý i časový horizont zmlazení, přičemž je očekáván rámec 10 - 50 let.

Je známo, že část starých smrků pocházela z neautochtonních porostů. V přirozeném zmlazení se smísí autochtonní i cizí provenience.

2.7. Stupeň nezbytnosti umělých opatření k podpoře zmlazení

Z pohledu přírodních zákonitostí není důvod k realizaci umělých výsadeb. Znovuobnova lesa se i bez lidské ruky dostaví v 10-50 letech. Věda se proto vyslovuje pro upuštění od aktivních opatření obnovy lesa v NP Bavorský les.

V nařízení o NP Bavorský les je stanoveno, že při plošném a dlouhodobě se nedostavujícím přirozeném zmlazení má být podpořen vývoj stanovištně odpovídajících přirozených lesních porostů .

Přitom by z pohledu odborníků neměl být hodnotící časový okamžik tohoto stavu nedostavujícího se zmlazení určen příliš brzy (nikoli před uplynutím 10 let po odumření starého porostu). Dále by měly být vzaty v úvahu poznatky probíhajících výzkumných projektů a trvalých sledování, aby bylo zajištěno, že eventuální opatření by přirozený vývoj pouze podpořilo a nikoli iniciovalo jiný směr vývoje.

3. Realizace cílů (myšlenky) národního parku

3.1. Jsou protiopatření v zóně ochran lesa slučitelná s kritériemi IUCN pro národní parky ?

Průběh přírodních procesů má v národních parcích absolutní prioritu. Člověk ustupuje z území národního parku a nechává na přírodě utvářet les.

Potlačovací opatření proti kůrovci představují v systému ponechaném přírodním procesům tvrdý zásah a měla by za normálních okolností být vyloučena.

S ohledem na akceptaci NP Bav.les obyvatelstvem a ochranu soukromých majetků musí však být zabráněno rozšíření kůrovce na sousední soukromé lesy. Přitom mají by zásahy prováděny minimalizovaně, avšak přesto efektivně. Navrhovaná opatření je nutno provádět jen v okrajové zóně. Přitom musí být hloubka zóny ochrany lesa a opatření přizpůsobována konkrétní situaci. Hloubka zóny dle možností nemá překročit 500 m. Je třeba v těchto souvislostech dávat přednost intenzifikaci jednotlivých opatření před rozšiřováním zásahové zóny .

Zásahy na celé ploše NP, popř. v jádrové zóně se netolerují. V jádrové zóně musí přírodní procesy nadále probíhat nerušeně.

Do jaké míry je kůrovcová kalamita iniciována lidskými vlivy (monokultury, neautochtonní smrk) a zda tomu odpovídající nepřirozené procesy mají být eliminovány aktivními zásahy, není jednoznačně prokazatelné.

Dosavadní zóny ochrany okolo privátních lesů (např. Waldhäuser) by měly být znovu přehodnoceny. Vysoká nákladnost (plošný rozsah), stávající v protikladu k maloplošnému ochrannému efektu, nemůže být cílovým řešením. Zda ovšem hloubka zóny ochrany uvnitř NP má být zmenšena, je věcí politického rozhodnutí.

Budou-li prováděna obranná opatření v okrajové zóně NP, musí být zajištěno, že tato opatření budou stoprocentně účinná. Spolupůsobení majitelů sousedících lesů, tzn. připravenost a ochota učinit vše potřebné při efektivní obraně proti kůrovci, je pro celý úspěch obranných opatření nezbytností.

V případě pomístných neúspěchů nemůže být akceptováno rozšíření obranných opatření na výrazněji větší plošný podíl než 25 % celkové plochy NP.

3.2. Jsou aktivní opatření slučitelná s kritérii pro NP ?

Aktivní znovuzalesňovací opatření ve větším rozsahu představují závažný zásah do přírodních procesů NP a nemohou proto být akceptována.

Na menších plochách mohou výsadby demonstrativního charakteru poskytovat cenné možnosti srovnání s přirozeně probíhajícími procesy zmlazování. Zásahy by se ovšem měly omezit na minimum.

Vliv spárkaté zvěře na zmlazení je hodnocen jako důležitý faktor pro úspěch přirozeného zmlazení. Výpadky v důsledku škod zvěří jsou v určitém rozsahu považovány za přirozený jev. Pokud by se měly zvýšit na úroveň výrazně vyšší' proti minulému roku, muselo by být přikročeno k intenzivnější redukci stavů spárkaté zvěře.

Závěrem je konstatováno, že velké národní parky v hustě osídlené Evropě lze realizovat pouze v úzké součinnosti s obyvatelstvem. Předpokladem pro to je neomezená politická vůle průmyslově vyspělých zemí k uchování volných přírodních prostorů pro přírodu.