Vývoj kůrovce v NP Bavorský Les

V r. 1969 byl vyhlášen na ploše 130 km² první (“lesní”) německý národní park Bavorský les, ležící v nadmořské výšce 666 - 1453 m n. m. V důsledku zhruba 150 letého plánovitého lesního hospodářství zaujímá dnes zde nejhojněji přirozeně zastoupená dřevina - smrk - se 72% celkové dřevní zásoby pdstatně vyšší podíl, než jaký by odpovídal přírodním poměrům (40 - 50%). 53% lesních porostů je starších než 100 let. Roční přírůst dřevní hmoty činí kolem 75 000 m³, průměrná hektarová zásoba kolem 412 m³/ha.

Realizace cílů NP přinesla trvalý útlum využití dřevní hmoty a tomu odpovídající rozšiřování ploch “rezervačních” (bez lesnických opatření).

Směr pro další budoucnost stanoví (v r. 1994) plán péče o NP. V okrajové 500 m široké zóně NP na styku se sousedícími soukromými lesními majetky budou ( v souladu s nařízením vlády o NP) výhledově možné (zhruba do r. 2000) těžební zásahy v případě potřeby pro místní obyvatele (ze sociálních důvodů). Poté bude přechodová fáze ke skutečnému NP na celé ploše definitivně ukončena.

Se založením NP žádal tehdejší “úřad NP” na tehdy ještě stávajících správách zastavení tzv. “Nahodilých těžebních zásahů” (větrné polomy, kůrovcové stromy). V roce 1972 došlo k prvním polomům s cca 5000 plm, v porostech zůstalo asi 500 plm jako jednotlivé stromy či malá “hnízda” jako první důkazy cílů NP. V r. 1974 následoval pokyn příslušného ministerstva výživy, zemědělství a lesů, dle nějž byly i mimo rezervace - v nichž již beztak žádná těžba nebyla prováděna - ponechány “nahodilé těžební nutnosti” menší než 40 plm v jedné lokalitě. Až do r. 1983 i přes tato dalekosáhlá omezení došlo jen ke vzniku malých “kůrovcových” ok (do 0,1 ha plochy).

1.8. 1983 došlo k “velkému” polomu při vichřici, jež se přehnala nad údolními i svahovými polohami západní části NP. Na 96 místech vznikly větší polomové plochy až do 2 ha velikosti. Po rozhodnutí odborného poradního sboru pak na 6500 ha tehdy na základě střednědobého plánu právě zvětšených rezervačních ploch zůstaly všechny polomy ponechány v porostech s výjimkou 500 m okrajového pásu NP na styku se soukromými lesy.

K tomuto kroku dodali odvahu i zkušenosti s ponechanými “nahodilými nutnostmi”, především větrnými polomy z r. 1972. Při náletu kůrovců na stojící stromy mělo být v případě potřeby zasahováno mechanicky s cílem lokalizace napadení (což se později ukázalo iluzorním).

Pozdější vyhodnocení leteckých snímků Bavorským lesnickým výzkumným ústavem (BFVFA)vykázalo jako bilanci těchto obou klimatických příhod 173 ha ploch větrných polomů a vývratů (při ??počtu ploch větších než 0,1 ha v jedné lokalitě). Z toho bylo ?? ha ploch zpracováno (mimo území rezervačních ploch) a 85 ha bylo ponecháno bez zásahu.

Pod dojmem takto zpočátku hrozivě vyhlížejícího vývoje se vědecká rada od r. 1989 zabývala vývojem populace kůrovce. Poté, kdy došlo k vyplnění prognózy Prof. Schmenkeho (katedra les. ekologie Univerzity Mnichov) o rozpadu přemnožení kůrovce a pod mnoha odumřelými porosty se objevilo bohaté zmlazení, bylo rozhodnuto ani nadále zásadně nezasahovat do vývoje. Pomístné pokusy o potlačení probíhající gradace kácením

k rozpadu masového přemnožení tedy došlo také v ostatních částech (střední a východní) NP s časovým zpožděním (následky podzimní vychřice 1984 ve vysokých polohách NP). V r. 1991 došlo k ústupu napadení kůrovcem až k hranici bezvýznamnosti, výsledek leteckého vyhodnocení v létě 1992 vykázal méně než 5 ha nového napadení, tj. cca 0,5 /promile/ plochy NP - nejnižší bod. "Plíživě" se ovšem dostavilo pokračování ve zřetelně imisně zatížených vysokých polohách.

Celková bilance vývratových událostí 1983 - 1984 a tím nastartovaného napadení kůrovcem s 381 ha ploch vývratů a odumřelých porostů (větších než 0,1 ha dle leteckých snímků 1991) zařazuje tyto události mezi "přírodní jevy střední intenzity", čísla se však ještě více relativizují, uváží-li se že při založení NP "zdědil" 3000 ha více či méně jelení zvěří "sloupaných" lesních porostů (574 ha stoprocentně sloupaných). Poslední větší větrné události se zapsaly do historie území dnešního NP v letech 1925 - 1929 s 900 ha, resp. 1868 - 1875 s 1580 ha.

Bylo-li by prováděno "normální" lesnické hospodaření, bylo by při středním obmýtí kolem 130 let za 10 let od větrných vychřic obnoveno kolem 1000 ha starých porostů, což je trojnásobek toho, co bylo odstartováno větrnými vývraty a kůrovcem. Sice bylo nutno oželet výnos z prodeje dřeva, vichřice a kůrovec však zato - bez nákladů ve srovnání s lesnickými pěstebnými opatřeními - výrazně posunuly lesy NP ke struktuře "přírodě blízkého" lesa.

1982 - 1992 ke zvýšení průměrné hektarové dřevní zásoby z 337 plm/ha na 412 plm/ha.

přinesla 1.3. 1990 vichřice "Wiebke". I přes naměřenou rychlost větru 137 km/h k vývratům téměř nedošlo, předtím ještě lednové a únorové vichry (Daria, Herta, Vivian) proběhly pouze oslabeně (do 81 km/h). 25.3. 1991 poprvé znovu došlo ke zmínkyhodným vichrům s cca 4000 plm vývratů - postižené lokality jsou jádrem současného napadení kůrovcem. V r. 1992 byl jako následek tohoto zjištěn opět lehký nárůst napadení kůrovcem, který byl kromě zvýšení nabídky žíru podpořen i teplým jarem. Oproti r. 1991 byl zjištěn nárůst ploch napadení o 14 ha. V r. 1993 se tato tendence udržela (bude upřesněna leteckým snímkováním v r. 1994).

Události větrných "kalamit" se objevily mezi obyvatelstvem současně s diskusemi o velikosti rezervací a zavedení tzv. "Wegegehat"- pravidla - zákazu pobytu mimo vyznačené turistické trasy. Cíle a akceptace NP byly tak vystaveny silné zatěžkávací zkoušce. Bohaté, mnohotvárné znovuzmlazení ponechaných polomových ploch - ve vyšších polohách s časovým odstupem a rozvolněnější strukturou zmlazení - přesvědčilo postupem času i tvrdošíjné kritiky koncepce NP. Důvěra v samoregulační funkce přírody byla podstatně posílena.

Na plochách vývratů byly zahájeny četné dlouhodobé průzkumy. Ukázalo se, že ponechání vývratů zabránilo masovému nástupu travní "buřeně" i přemnožení myšovitých. Dalším podstatným rozdílem oproti vyklizeným holinám je i plynulý přechod k nastupující lesní generaci s plným zachováním všech lesních druhů vedle druhů sukcesních. Úspěchy ve vývoji vegetace byly ale tak jednoznačné jen proto, že v NP byla již v předstihu vyřešena otázka spárkaté zvěře.

Průzkumy na plochách stojícího odumřelého lesa (vývoj vegetace, druhové změny v živočišné říši) dosud pokračují. Ve vyšších polohách probíhají procesy pomaleji. Ukazuje se ale, že i stojící suché stromy v okrajích i po ploše lesa mají významnou ochrannou funkci. suché stromy jsou vynikajícím "drtičem" větru (zkušenosti při Wiebke) a chrání za nimy stojící porosty. Odpadávající kůra, drobné větve a nakonec i celé koruny a kmeny vytvořily s časovou prodlevou opět dobré podmínky pro přirozené znovuzmlazení. Přechodně prosvětlené struktury lesa využily i druhy, jež jsou v zapojeném lesním porostu méně časté.

Na sousedním českém území byl vyhlášen NP Šumava teprve v r. 1991. Mimo 1. zónu bylo nadále bez omezení reagováno na nálet kůrovce těžebními opatřeními. Zásahy vedly ke stále se zvětšujícím holinám se stále delšími čerstvími porostními okraji (stěnami), jež nabízely nové podmínky pro větrné vývraty a napadení kůrovcem – vývoj se nestabilizuje a končí teprve s celoplošným vymizením starých porostů těžebními zásahy tak jako při kalamitách v minulosti.

Srovnáme-li zhruba 2,5 km široké a 5,6 km dlouhé – viz mapka – území horských smrčin oboustranně státní hranice (mezi Mokrůvkou a Bučinou), v němž (?na obou stranách?) jsou velmi podobné stanovištní a porostní podmínky (následné porosty po velkoplošných kalamitách 1870, ploché náhorní polohy), přínáší vyhodnocení leteckých snímků z léta 1991 typický obrat této situace.

Zatímco na bavorské straně ponechané porosty vývratů a kůrovcem napadené a odumřelé porosty zaujímají 10,2 % plochy hodnoceného území, na české straně jako následek vykácení a vyklizení polomových i kůrovcových ploch 21,1 % plochy tvoří holiny, jež jsou s velkými náklady znovu zalesňovány a jejichž další vývoj směrem k strukturálně jednotvárným smrčinám je tím již předem naprogramován.

Větrné vývraty i kůrovcové napadení se překrývají s vlivy klimatickými i imisními záležitostmi. Především lesy vyšších poloch jsou v důsledku imisního zatížení ve velmi labilním stavu – v tomto roce se dle očekávání projeví nový posun v odumírání smrku ve vysokých polohách (silné změny zbarvení jehlic na podzim 1993 pozorovatelné na západně orientovaných svazích).

Desetiletí 1983 – 1993 vylazuje ve srovnání s předchozím obdobím (1973 – začátek klimat. pozorování v NP – 1982), nárůst průměrné roční teploty z 5,6°C na 5,8°C (v 930 m n. m.) – tj. 0,2°C. V rámci OSN vypracovaný model klimatických změn (IPCC – Intergovernmental Panel of Climate Change) prognostikuje při oteplení o 0,3°C za desetiletí zvýšení horní hranice klimatických pásem v horských oblastech během 1 století o 550 m.

V přepočtu při zjištěném nárůstu 0,2°C to zde znamená za 20 let výškový posun o 73 m. Znamená to také, že za 20 let vystoupila průměrná dolní hranice klimatických podmínek pro horské smrčiny z tehdy udávaných průměrných 1160 m (1060 – 1260 m) na 1233 m n. m. Vzhledem k tomu, že vrcholové polohy (Bavorského lesa) s výjimkou několika vrcholů (max. 1453 m) leží v prům. výši 1280 m, dochovaly by se při zachování tohoto trendu již zhruba kolem r. 2005 vhodné klimat. podmínky pro horský smrkový les jen na ostrůvkovitých miniareálech v okolí nejvyšších vrcholů. Souvislých asi 3000 ha horských smrčin na bavorské straně by tak brzy vzalo za své – i “s pomocí” imisí a kůrovců, tak jako tomu naznačuje současný vývoj. Na české straně by situace vyzněla jen o málo lépe, i když se tam navazující areál horských smrčin rozprostírá na ploše větší než 10 000 ha a díky častějším severním expozicím sestupují horské smrčiny o něco nížeji.

Hlavní cíl poslání NP, formulovaný ve vládním nařízení – udržení charakteristické lesnaté středohorské krajiny, zejména jejích přírodních lesních společenstev a zabezpečení působení přírodních vazeb a nerušené dynamiky přírodních procesů – by byl jen makulaturou, bude-li se tato razantní zásadní změna podmínek skutečně vyvíjet tímto způsobem. Bojem proti kůrovci tomu nebudeme moci zabránit – naopak: takto vzniklé holiny by situaci ještě zhoršily.